– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Vysoká inteligence může být přednost ale i nedostatek

5. 9. 2017

Vysoká inteligence jako nedostatek? To je přece nesmysl. Pomyslí si asi každý. Já přesto na tomto svém trochu podivném tvrzení trvám. Nedostatkem je vysoké IQ pokud na ně někdo spoléhá až hřeší. V mládí mě bývalá přítelkyně seznámila v Ústí nad Labem s jistým inženýrem chemie, který mě k tomuto trochu podivnému tvrzení přivedl. Byl to přes chemii takový odborník, že se o něj ústecké chemičky doslova rvaly. A ten tehdy pronesl památný výrok, který si pamatuji dodnes: ,,Nevím jaké mám IQ a ani mě to nezajímá. Vysoká inteligence může být u člověka spíše nedostatkem, pokud mu k ní chybí dokonalá sebekázeň.“ Hodně jsem o tom tenkrát přemýšlel a nakonec mu musel dát zapravdu. V té době jsem ještě neměl invalidní důchod a učil jsem na Zš. Mohlo mi být tak 25 let. Nikdy jsem ve škole neměl rád žáky, kteří na svou inteligenci, nebo chcete-li nadání vyloženě spoléhali a neprojevovali žádnou větší snahu. Vždy jsem dával přednost těm druhým, kteří nadání neměli, ale snahu projevovali maximální. Zadělal jsem si tímto neobvyklým přístupem na řadu problémů a to nejen u ostatních kantorů, ale hlavně u rodičů žáků. Rodiče těch nadaných se hrozně divili, že jejich dítkům dávám horší známky, pokud nevidím k nadání i snahu, než těm méně nadaným, ale snaživým. Kdo k něčemu přijde příliš snadno, nikdy si toho nedokáže upřímně vážit. Zatímco ten nadaný méně , který si musí všechno vydřít, je z úspěchu skutečně spokojený a štastný.

Osobně zastávám názor že píle a snaživost je více než nějaká inteligence. Tenhle názor, mě pak vedl po celý život až dodnes. Já svou inteligenci znám z pozdějších dob, kdy už jsem důchod měl a cestoval po psychiatrických zařízeních. Moje IQ vyjádřeno číselně se pohybovalo kolem 125. Je to sice nadprůměr, ale nijak extra vysoký. Průměrná inteligence vyjádřená čísly je prý rovných 100. Od hodnoty 130 začíná dolní hranice geniality. Takže vidíte, že žádný genius nejsem. Na gymplu jsem měl vždy velké problémy s technickými předměty, především s matematikou a fyzikou. Tam jsem musel napnout všechny síly, abych vůbec procházel. Naopak předměty humanitní typu dějepisu, literatury, nebo občanské výchovy mi šly snadno. Tam jsem se ani učit nemusel, nehledě k tomu, že mě i bavily. V matice jsem musel vždy zabrat. Problém byl v tom, že z matematiky jsem musel maturovat povinně. A to už na gymlu jsme probíraly třeba i derivace a integrály, které se na jiných středních školách vůbec neprobírají. Docela jsem v tom plaval. Jako další maturitní předměty jsem měl češtinu/spíše literaturu/, ruštinu a jako volitelný předmět jsem si vybral občanskou výchovu. V konečném účtování na maturitním vysvědčení jsem pak měl větší uspokojení ze čtyřky z matematiky, než z jedniček z ostatních třech předmětů V matice jsem totiž musel zabrat, zatímco ostatní tři předměty v přípravě jsem mohl téměř vypustit. Možná trochu podivný a neobvyklý názor na inteligenci na jedné straně a píli a snaživost na té druhé zastávám dodnes. Někdejší kamaráde z Ústí,díky Ti,že jsi mě k němu svým památným výrokem přivedl.

Luboš Hora-Kladno