– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Semafor v bohnické čajovně

1. 3. 2019

Jedním z mých koníčků je světová a především česká literatura. Svým způsobem je součástí literární činnosti i dramatická tvorba a divadlo vůbec. Já sám jsem nebyl v divadle již delší dobu. V minulosti jsme ale díky mé bývalé přítelkyni-učitelce v jednu dobu navštěvovali Městské divadlo v Kladně až několikrát do měsíce. Měl jsem tehdy možnost shlédnout nejen hry světového klasického dramatu, ale i české hry ze současnosti. Pak jsme se ale s přítelkyní-učitelkou po delší době známosti rozešli a mě se samotnému do divadla nechtělo. S divadlem byl tak na několik let konec, opomenu-li občasné inscenace divadelních her v televizi, na které jsem se sem tam docela rád podíval.

Celých šest let jsem již zaměstnancem Zapsaného spolku ,,Dobré místo", který nyní již asi tři roky má své sídlo v areálu Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice. Až v Bohnicích jsem také poznal mou současnou kolegyni z této organizace Naďu, nejprve jako pacientku nemocnice, později jako svou kolegyni v zaměstnání. Naďa nyní v bohnickém tzv. Peer-klubu vyučuje 2x v týdnu pacienty angličtinu a němčinu. Asi bych se její výuky mohl také zúčastňovat, ale cizí jazyky mě nijak nelákají, obzvlášť ne ty germánské. Naďa má vedle jazyků ale ještě další kulturní zájmy. Především divadlo. Oblíbila si zejména známé pražské divadlo SEMAFOR. Na jeho představení prý chodí až několikrát do měsíce. Je jistě velmi sympatické, že se svými zážitky z představeních SEMAFORU chtěla podělit i s bohnickými pacienty. Na středeční odpoledne 20. února letošního roku si v prostorách bohnické čajovny připravila pro pacienty vlastní pěkný program o divadle SEMAFOR, při kterém jí například s hrou na kytaru spojenou se zpěvem ,,semaforských" písniček a s promítáním ,,semaforských" videoklipů pomáhali i někteří zaměstnanci z bohnické nemocnice. Pro mě je divadlo SEMAFOR spojeno především s nesmrtelnými osobnostmi českého humoru Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem a jejich nenapodobitelnými humornými povídkami. Některé z nich znám i z paměti. Kromě osobností Šimka a Grossmanna ale SEMAFOR příliš neznám. Z programu kolegyně Nadi jsem se o tomto divadle, jeho vzniku a historii dozvěděl řadu nových věcí i zajímavostí. A když se pak v bohnické čajovně rozezněl kytarou doprovázený zpěv písní jako ,,Pramínek vlasů", nebo ,,Clementine" přidal jsem se a bylo mi hezky, protože tyhle ,,semaforské" písně znám a mám je rád. Pořad o Semaforu, který si kolegyně Nada připravila potěšil nejen mě ale i bohnické pacienty a terapeutky, kteří se ho zúčastnili. Proto na závěr musím napsat: ,,Díky Nado za hezké středeční ,,semaforské" odpoledne v Bohnicích".

Luboš Hora-Kladno