Nejenom, že hodně čtu, ale zároveň se i snažím dívat kolem sebe, hovořit s lidmi, vnímat jejich těžkosti a problémy. A k čemu jsem po četbě a hlavně vlastních zkušenostech dospěl? Situace v celé lidské společnosti je až extrémně nespravedlivá. Jedná se sice jen o můj subjektivní názor, ale těžko mi ho někdo vyvrátí. Vidím kolem sebe různé typy lidí. Na jedné straně ty úspěšné, šťastné a hlavně zdravé, kterým se vše v životě daří. A na té druhé straně? Během své poměrně dlouhé novinářské práce jsem poznal řadu lidí vyloženě nešťastných, nemocných a podle F.M. Dostojevského skutečně ponížených a uražených. Nemohu si pomoci, ale asi až do smrti si budu klást stále stejnou otázku: ,,Je to tak správné a spravedlivé"?
Pro mě samotného je odpověď jednoznačná. Není!!! Proč jsou tak ohromné rozdíly mezi lidmi? Zdaleka přitom nemyslím jen ty finanční. Proč jsou třeba lidé nemocní a lidé zdraví? Proč na tom nejsou všichni alespoň přibližně stejně? Proč,proč,proč? Proč je někdo těžce postižený, v životě nešťastný mrzák a proč je na druhé straně jiný úspěšný elegán, kterému se v životě vše daří? Odpověď na tyto své vnitřní dotazy sotva kdy naleznu. Ale jedno vím jistě. Sám jsem na tom poměrně dobře, ale znám množství lidí, kteří jsou v životě skutečně nešťastní. A takovým je třeba pomáhat ze všech sil. Teprve potom nabývá život člověka skutečný smysl. Za unižennych i oskorblennych nužno borotsja. Ano všem těm poníženým a uraženým je nutné pomáhat ze všech sil. Alespoň k tomu mě dovedl román F.M.Dostojevského, třebaže po těch letech si už pamatuji již spíše jen jeho název.
Luboš Hora-Kladno
