Na počátku 15. století studia ukončil a byl vysvěcen na kněze. Hned také začal kázat v Betlémské kapli a někdy v tomto období se udála jeho velká názorová proměna.Stejnou proměnou prošel o pár let dříve i jeden z jeho předchůdců -Jan Milíč z Kroměříže, který zastával vysoký úřad na dvoře Karla IV, ale pak se úřadu dobrovolně zřekl a dokonce i všech důchodů, které z něho plynuly, žil chudě a začal kázat prostým lidem. Hlavním Husovým vzorem byl ale Angličan Jan Viklef, který měl ke konci 14. století podobné názory. O tom jak Husa ovlivnil svědčí jeho výrok:,,Viklef,Viklef, nejednomu ty hlavu zvykleš". Hus se ovšem nezastával jen chudáků a nebrojil proti bohatství,,zesvětštělé církve", ale měl i silné vlastenecké cítění.
Svědčí o tom jeho byt nepřímá zásluha na známém Dekretu kutnohorském v roce 1409. Hlavní zásluhu na dekretu měl jiný český kazatel Jeroným Pražský./Hus v době jednání o dekretu byl zrovna vážně nemocen a nemohl se ho proto plně zúčastnit/. V každém případě Dekret kutnohorský změnil poměr hlasů na Universitě ve prospěch Čechů v poměru 3:1. Krátce poté byly veřejně spáleny Viclefovy knihy a mračna na Husem se začala zatahovat. Zatím nebylo tak zle. Hus byl v té době ještě pod ochranou krále Václava IV. a především jeho manželky královny Žofie. Ale brzy už se zatáhlo docela. Bylo právě období papežského schizmatu, kdy existovali nejprve dva a pak dokonce i tři papežové. A ti se mezi sebou neuznávali, dávali se vzájemně do klatby a nakonec spolu vyloženě válčili. A začaly se prodávat tzv. odpustky a to i v samotné Praze, kde tehdy Hus pobýval. Lidé si mohli klidně hřešit, v podstatě jak chtěli, ale když si koupili odpustek bylo jim vše odpuštěno. Právě tohle odsuzoval Mistr Jan nejvíce a také plným právem. Proti prodeji odpustků vystoupil tak ostře, že byl nejprve dán do klatby a poté byl dokonce nad Prahou vyhlášen interdikt./zákaz všech církevních obřadů, pokud bude Hus pobývat v Praze/. Hus proto z Prahy raději odešel nejprve na hrad Kozí Hrádek/u Sezimova Ústí/ a později na Krakovec na Rakovnicku. V té době se již v Kostnici připravoval církevní koncil a Mistr Jan byl vyzván, aby se ho zúčastnil a obhajoval své názory. Do Kostnice odešel s malou výpravou české šlechty z Krakovce na podzim 1414.
Ačkoli mu byl až dodatečně doručen ochranný glejt římského císaře a uherského krále neblaze proslulého Zikmunda o bezpečném pobytu i návratu, byl krátce po příjezdu na kostnický koncil zajat a uvězněn. Z vězení už vlastně nevyšel. Věznění trvalo déle než půl roku v hodně drsných podmínkách. Hus musel čelit nátlaku vysokých církevních hodnostářů a v drsném vězení i těžce onemocněl. Přesto vydržel a odolal. Veřejného slyšení se dočkal až na přelomu června a července 1415. Vše bylo předem zinscenováno tak že nemohl obstál. Vysocí církevní hodnostáři chtěli jediné, aby své výroky i učení odvolal. Mistr Jan neodvolal a proto byl onoho 6. července 1415 v Kostnici upálen, a popel z jeho těla hozen do řeky Rýna. Pro mě je Hus kromě hlubokého sociálního cítění a upřímného vlastenectví významný ještě něčím-zjednodušením českého jazyka. Nejde jen o nějaké spřežky, které má Polština dodnes, ale spíše o zjednodušení české gramatiky odstraněním několika minulých časů/viz Aoryst, nebo Imperfektum/ a zavedením jediného jednoduchého minulého času. Tím se ani vyspělá francouzština, kterou jsem se učil dodnes nemůže chlubit a minulých časů má více/viz Passé Composé, nebo Imparfait/. Tak který jazyk je vlastně dokonalejší, když my si vystačíme s minulým časem jediným a jednoduchým už od dob Husových a francouzština dodnes ne?
Luboš Hora-Kladno
