A co následovalo téměř bezprostředně po této akci? Nastalo období nejrozsáhlejšího nacistického teroru za celé období existence tzv. Protektorátu Čechy a Morava. V něm bylo téměř okamžitě vyhlášeno stanné právo. Jeho výsledkem bylo více než 1 300 popravených Čechů, tisíce dalších byly odvlečeny do koncentračních táborů a vyvrcholením všeho bylo vyhlazení obcí Lidice a Ležáky. Němečtí okupanti si pro tento hrůzný a bestiální čin vzali jako záminku nesmyslné a vykonstruované obvinění, podle kterého lidičtí občané údajně pomáhali atentáníkům.
V noci na 10. června obklíčili němečtí vojáci celou obec a na úsvitu postříleli na zahradě Horákova statku celkem 173 lidických mužů. Nejmladšímu z nich přitom ještě nebylo plných 15 let. Dodatečně byli popraveni i muži, kteří byli právě na noční směně na šachtách a hutích Kladenska. S nimi pak celkový počet popravených činil 192. Popraveno bylo i 7 žen z rodin Horákových a Stříbrných, jejichž 2 příslušníci bojovali v československé vojenské jednotce v Anglii. Jen o něco málo hrozný byl osud dalších žen a dětí z Lidic. Byly převezeny na Kladno do budovy kladenské reálky/později gymnázia, na kterém jsem v 80. letech čtyři roky studoval/. Po třídenním věznění v sále tělocvičny byly lidickým ženám násilně odebrány jejich děti a ženy odvezeny do německých koncentračních táborů. Děti byly přemístěny do sběrného tábora v polské Lodži a posléze usmrceny plynem v Chelmnu. Smrti uniklo jen 9 dětí, vybraných k poněmčení v německých rodinách. Samotná obec Lidice byla vypálena, rozbořena a srovnána se zemí. Její jméno bylo vymazáno z mapy. Bezprostředně po osvobození republiky koncem jara 1945 se začalo s budováním nových Lidic. Ty dnes znovu žijí a právě v tomto ročním období se doslova utápějí v záplavách růžových květů. Sám jsem byl v Lidicích mnohokrát. Dříve v době mých středoškolských studií jsme tam v době výročí vyhlazení museli dokonce povinně. Bylo to ještě před listopadem 1989. Po převratu tyhle červnové oslavy i pietní vzpomínky trochu pozbyly na své intenzitě. Já ale jezdím do Lidic na kole pořád a to několikrát do roka. Mám tam i nějaké známé. Ten nejvýznamnější-bývalý lidický starosta je žel patrně již po smrti. Kdysi jsem s ním několikrát dělal článek a při této příležitosti jsem se dozvěděl, že tehdy byl posledním žijícím lidickým dítětem, které se vrátily po osvobození z německé rodiny do rodné obce.
Luboš Hora-Kladno
