Jenže to starého poctivce vůbec nenapadlo. On splnil rozkaz, při kterém mu srdce krvácelo. Ne ze zbabělosti, ale z charakternosti. Neuposlechnout rozkaz znamená přece nesplnit povinnost. Zradit přísahu a vojenskou čest. Teprve po splnění rozkazu, když se ujme zešílené ženy už to ví. Poznává, že tím vykupuje i vlastní vinu. ŽE VOJENSKÁ ČEST NEMUSÍ BÝT TOTOŽNÁ S PROSTOU LIDSKOU CTÍ. K tomuto poznání ho přivedl teprve nejotřesnější zážitek jeho života. Jeho vina byla ještě vinou z nevědomosti. Skutečnými viníky byli ti, kdo nelidský rozkaz vydali a systém, který vydávání takových rozkazů umožnoval.
Autor novely přišel na svět dva roky po zřízení direktoria. Svůj příběh psal však až v době porevoluční. Nejde v něm vlastně vůbec o nějaké direktory. Autorovo kritické ostří má obecnější dosah: boj proti nelidskosti v lidské společnosti vůbec, proti světu, v němž nevládne právo, ale zvůle a v němž se poctivý člověk může stát bezděčným nástrojem zločinu.
Luboš Hora-Kladno
