V letošním roce bude ale situace jiná. O svátcích letos budu poprvé v životě opravdu sám. Tátu už nemám, a maminka bude během letošních vánoc hospitalizována v nemocnici po reoperaci endoprotézy v koleni. A já jsem jedináček. Mám sice více příbuzných z matčiny strany v jižních Čechách, ale u těch jsem už několik let nebyl. Že bych tam snad odjel strávit vánoční svátky vůbec nepřichází v úvahu. Tak si je oslavím, nebo spíše přetrpím sám. Docela mám z toho obavy. Ale, když si vzpomenu na některé své kamarády-pacienty z bohnické léčebny, kteří na tom budou podobně jako já, musel bych se stydět za nějaké sebelitování. No co, tak budu sám a žádné oslavy nebudou. Vánoční dny pro mě budou normálními všedními dny. Budu normálně psát, běhat-hlavně za maminkou do nemocnice a dělat vše jako v normálních pracovních dnech. Vánoce pominou a po nich snad bude už naděje na lepší příští. Maminku možná už nedlouho po Novém roce pustí z nemocnice a já zas pomalu začnu myslet a těšit se na ještě dost vzdálené jaro. To mám také mnohem raději než celé vánoční svátky.
Luboš Hora-Kladno