Těmi byla má psychiatrická diagnóza, kterou psychiatři diagnostikují jako těžkou až extrémní poruchu osobnosti. V každém dřívějším zaměstnání jsem měl velké problémy, především jako ustavičný kritik vedení podniku ve kterém jsem pracoval a až notorický buřič a rebel. Když mě tenkrát někdo v práci ,,naštval" , dostal jsem se do fobie a od dalšího dne jsem tam prostě přestal chodit. A to bez jakékoli omluvy, nebo snad dokonce lékařské neschopenky. A co jiného mohlo následovat, než okamžité propuštění ze zaměstnání. Je zajímavé, že stejné problémy mám stále a to i u svého současného zaměstnavatele. Za těch necelých 7 let co zde pracuji, jsem do práce přestal bez omluvy docházet hned několikrát. Přesto se v ,,Dobrém místě" stále držím a to nejdéle ze všech místních zaměstnanců, vlastně od samotného založení tohoto spolku. Jak je to možné? Důvod je prostý. V ,,Dobrém místě" jsou zaměstnáni jen lidé, kteří trpí nějakým duševním onemocněním a s problémy, které mám já se tady už tak nějak předem počítá. Takových problémů jsem ale ,,nasekal" nejvíce já. Vzpomínám si, že zejména v prvních letech svého působení v této organizaci, jsem se v práci neukázal třeba celý měsíc, aniž bych se jakkoli omluvil. A o nějaké neschopence už nemohla být ani řeč. V ,,Dobrém místě" je přístup k zaměstnancům ale zcela jiný, než v klasických zaměstnáních. Zde se jedná o zaměstnání vyloženě chráněné. Strašně si vážím faktu, že ať se mnou byly sebevětší problémy, nikdy jsem od nikoho neslyšel ani slůvko nějakých výtek. ,,Dobré místo" je prostě tím pravým místem pro mě. Nikde jinde bych pracovat nemohl. A vlastně ani nechtěl...
Luboš Hora-Kladno