Když mě pak v úterý 3.září propustili, můj stav stále nebyl dobrý a za šéfem Jožkou Gabrielem do spolku ,,Dobré místo" jsem se odvážil až v neděli 8.9. Můj stav se během první poloviny září zlepšoval jen velmi pomalu. Stále jsem si nevěřil, vyhýbal se lidem i když mamce už jsem zas nakupovat chodil. V zaměstnání jsem si vzal raději volno, protože bych ho jen těžko zvládl. Dostalo se mi sice po telefonu psychické podpory od některých kolegů ze zaměstnání, ale ani to příliš nepomohlo. V srpnu a v některých dnech i v září jsem dokonce uvažoval i o možnosti si vzít dobrovolně život. Hlavně mé povinnosti k nemocné mámě mě od sebevraždy odvracely.
Nejvíce mi pomáhalo psaní článků na náš web.Jen při této činnosti jsem se dokázal odreagovat. Však jsem jich za dva měsíce napsal také 55. Kdyby mě v psaní nepřerušila hospitalizace v kladenské nemocnici a posléze v Horních Beřkovicích, kde jsem neměl k dispozici svůj notebook, mohlo jich být ještě víc. Jejich kvantita byla ale na úkor jejich kvalitě.Nešlo to však jinak. Já prostě pořád musel psát. I běhat jsem zase začal, třebaže jen pomalu a v mnohem menších dávkách než dřív. Ustavičně jsem se děsil chvíle, až ve druhé polovině září půjde moje mamka na operaci. Jsem v takových situacích hodně pesimistický. Vždy si nějak vsugeruji, že vše dopadne nejhůř, jak dopadnout může. A ty psychické stavy po tom? To je hrůza. Kolikrát jsem si říkal, že sám ukončím svůj život. Pak nebudu mít už žádné deprese ale naopak konečně klid. Naštěstí jsem se v tom letošním létě o sebevraždu nepokusil. Zase ale také z důvodů, že jsem si vsugeroval situaci, že se mi sebevražda nepovede a po pokusu o ni naopak ještě budu doživotním mrzákem. O sebevraždu jsem se ve vzdálené minulosti pokusil už několikrát. Bylo to ale naposled ještě v době , kdy jsem neměl přiznaný psychiatrický důchod III. stupně, to si pamatuji jistě. Důchod jsem dostal ve svých třiceti letech, teď je mi pětapadesát. Takže to muselo být víc než před pětadvaceti lety. Žádný sebevražedný pokus mi nikdy nevyšel. Naštěstí. Ona také sebevražda při nějakých životních problémech není řešením. A navíc je zbabělé neřešit své problémy a místo toho si vzít život.
Luboš Hora-Kladno
