– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Již téměř 7let pracuji ve spolku ,,Dobré místo“

1. 10. 2019

Ve spolku ,,Dobré místo“ pracuji nepřetržitě už asi 7let/ze všech jeho zaměstnanců, kromě šéfa Jožky Gabriela nejdéle/. Zažil jsem už tři stěhování do jiných působišť. Kdysi, krátce po vzniku ,,Dobrého místa“ jsme začínali na pražském Ondřejově. Pak jsme se stěhovali do Modřan a následně do Bulharské ulice ve Vršovicích. Nakonec jsme skončili v areálu Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice. Tady se mi ze všech našich působišť líbí zdaleka nejvíce. Máme tu k dispozici celý jeden pavilon, konkrétně číslo 19 a je tu zdaleka největší možnost bohatého zájmového vyžití nejen pro zaměstnance, ale i pro pacienty, které my zaměstnanci jako tzv. Peeři máme na starost.

V Bohnicích působím už asi tři a půl roku. Kdysi na Ondřejově a později i v Modřanech a Vršovicích jsem měl jedinou funkci redaktora webových stránek www. lidemezilidmi.cz. Takto jsem začínal i v bohnické léčebně. Po krátké době jsem ale začal pracovat jako Peer v místním Peer -klubu. Tam pracuji už přes tři roky. Spolu s kolegyní Janou Větrovcovou zase ze všech Peerů nejdéle. Dost dobře, nedovedu pochopit,jak je to možné, když jsem nejproblémovějším zaměstnancem, který má často psychické problémy a díky tomu některé služby vynechává. V Bohnicích mi to ale vyloženě sedí. Jsou tu skvělí kolegové zaměstnanci. S nikým jsem za těch tři a půl roku svého působení v bohnické nemocnici neměl žádný, ani malý konflikt. Tohle se mi v době před více než 25 lety , kdy jsem ještě neměl přiznaný invalidní důchod, tedy určitě nestávalo. Tenkrát jsem vystřídal celou řadu nejrůznějších zaměstnání a konfliktů se spoluzaměstnanci i vedením bylo víc než dost. Přitom jsem stále stejný, se stále stejnou diagnozou- těžkou až extrémní poruchou osobnosti a moje chování někdy přímo ke konfliktům vybízí. Tady k nim ale kupodivu nedochází. Jak je to možné, když jsem stále ,,takový jaký jsem“ a moje porucha se nijak nezlepšila za těch více než 25 let, co mám invalidní důchod. Hlavní důvod společné práce bez konfliktů s ostatními spoluzaměstnanci vidím v tom, že tady se jedná o tzv. chráněné zaměstnání a mými kolegy jsou vlastně jen lidé s duševním onemocněním. Tady nemůže nikdo nikomu nic vyčítat. Každý má své problémy byť každý asi trochu jiné. Tady jsme všichni takříkajíc ,,na jedné lodi“ a nikdo se nad nikoho nevyvyšuje. Mí kolegové zaměstnanci mě berou takového jaký jsem, nikdo mi nic nevyčítá, třebaže by dost často mohl. Ale tady v ,,Dobrém místě“ se to prostě nedělá. Tady naopak podporuje jeden druhého. Proto nikde jinde než v ,,Dobrém místě“ bych pracovat nechtěl a to ani v případě, že bych měl třeba desetinásobně větší finanční příjem. Dobří a chápající kolegové v zaměstnání to je mnohem víc než sebevětší finanční ohodnocení. To už jsem za ta léta, strávená v organizaci ,,Dobré místo“ myslím pochopil více než dostatečně.

Luboš Hora-Kladno