A to ještě také tak trochu díky tomu, že ostatní tři mé maturitní předměty představovaly netechnické předměty čeština, ruština a občanská nauka. Z těch jsem naopak předvedl skvělé výkony. Nikdy jsem nebyl technický, nebo matematický typ. I dnes k pouhému sčítání používám kalkulačku. Společenské vědy mi naopak šly vždy vyloženě snadno.Připravovat jsem se na ně nikdy téměř nemusel. Vysoké školy na kterých jsem studoval a kde byly jen společenské vědy byly pro mě snadnou procházkou růžovým sadem. Nic na tom nezměnil fakt, že v době vysokoškolských studií už jsem byl vážně psychicky nemocný. Snad mě to omezovalo jen v tom, že jsem díky své nemoci často vynechával přednášky. Ale já je vlastně ani nepotřeboval. Stačilo mi osobní sebevzdělání a hlavně opravdový zájem o humanitní obory. Nemohu nevzpomenout na našeho profesora matematiky a fyziky, se kterým jsem byl po celé čtyři roky gymnaziálních studií na válečné noze. Ten kdysi doslova řekl: ,,Matematika a fyzika to je něco úplně jiného, než třeba dějepis. V těchto oborech musíte pokračovat postupně a nezapomínat na předešlou látku, ze které vždy vycházíte a postupujete dál. V dějepise když vykládáte třeba o Marii Terezii, nemusíte nic znát třeba o Karlu IV., nebo husitské revoluci. Dnes s bývalým profesorem na gymnáziu hrubě nesouhlasím. I historie lidstva se vyvíjí postupně a pokud jí chcete porozumět musíte tak postupovat. V jednom mají společenské vědy nad těmi technickými jasně navrch. V matematice je vše jasné a jednostranné. Tak třeba derivace X na druhou je 2X a opak integrál 2X je X na druhou. Když řeknete něco jiného je to špatně. V historii, literatuře, nebo filozofii ale nic tak jednoznačného neexistuje. Názory jednotlivců mohou být různé. Těžko lze říci, kdo je má správné. Přesvědčil jsem se o tom znovu, když jsem ještě na jaře letošního roku sám přednášel historii kladenským seniorům. Třeba pohledy a názory na takové osobnosti českých dějin, jakými byli například Karel IV., nebo Jan Žižka se až diametrálně různily. Pro někoho byl Karel IV. největší postavou našich dějin všech dob, pro jiného a to i pro mě si nejednou ke své slávě pomáhal pomocí intrik. A Jan Žižka? Pro jedny posluchače včetně mě-největší vojevůdce světových dějin. Pro druhé krvežíznivý lapka. Kdo má pravdu. To není zdaleka tak jednoznačné jako v matematice. Náhled a názory na historii má každý jiné. Těžko lze říci kdo je má správné. To samé platí i o literatuře a filozofii. V těchto vědách není nic jednoznačné, jako v těch technických. Historie, literatura a filozofie prostě není matematika.
Luboš Hora-Kladno