Především velké problémy s prodejem zahrady. Pak mi odešel nejprve mobil a krátce na to internet. Kritickou situací je i stále se zhoršující zdravotní stav matky-nejbližšího člověka, kterého mám. A po těch 25 letech mě zase pronásledovaly sebevražedné myšlenky. Naštěstí už mi není pětadvacet, jako v dobách, kdy jsem se o sebevraždu skutečně pokoušel. Zkoušel jsem se tenkrát především otrávit léky, ale třeba i si podřezat žíly./Jizvy na levé paži mám dodnes./V současné době po padesátce je ve mě snad přece jen více soudnosti. Proto zůstalo jen u myšlenek a k žádnému pokusu o sebevraždu nedošlo. Hodně mi pomohla také návštěva mého ambulantního psychiatra přímo u mě doma. Rozumně si se mnou promluvil a i on měl zásluhu na tom, že jsem se o nic nepokusil. Sebevražda je vlastně zbabělost. I když je člověk v kritické situaci, musí s ní bojovat, třeba až za hranice svých sil. Může prohrát, může třeba pořád prohrávat. Musí ale s krizí bojovat a dělat vše pro to aby se z ní dostal. Jen pak si může vážit sám sebe.
Luboš Hora-Kladno