Může víra pomáhat nemocným? Podle mého názoru skutečně může a to dokonce velmi. Je ovšem třeba víru chápat rozumně, protože v opačném případě naopak může zavést člověka do těžkých psychických depresí. Sám jsem byl kdysi zarytý atheista, dnes jsem naopak věřící. Mám ovšem svou vlastní víru, vedenou mým jasným úsudkem, netvrdím, že správným. V čem tedy spočívá má vlastní víra? Nechodím ke zpovědi, ke svatému přijímání a dokonce ani do kostela. Pravda, modlím se, i když ne klasický Otčenáš/Třebaže ho samozřejmě také znám./, ale Zdrávas Maria. Můj názor/asi ovlivněný mou extrémně těžkou poruchou osobnosti/ však je, že víra by neměla spočívat jen v modlitbách, ale, a to především v činech. V činech snažit se všemožně pomáhat svým bližním. Což Ježíš Kristus právě tohle nedělal? Což on nevzkřísil Lazara, stejně jako mládence naimského, nebo mrtvou dívku? Což on neuzdravil setníkova služebníka, nerozmnožil chleba a ryby, neproměnil vodu ve víno, neutišil bouři na moři? Samozřejmě, že nejsem Ježíš, ale snažit se pomáhat a to nejen svým blízkým, ale třeba i docela cizím lidem se myslím opravdu snažím. A když se mi podaří někomu pomoci, mám z toho velmi dobrý pocit a psychicky mě to takříkajíc nakopne. Právě pomoc jiným to je základ mé vlastní víry. Pak nemusím ani chodit do kostela. Jistě, mnohokrát jsem v životě zhřešil, mnohokrát jsem porušil Desatero božích přikázání. Některá jako např. Třetí-Pomni, abys den sváteční světil, porušuji dokonce ustavičně. Jsou to hříchy? Asi ano. Ale věřím, že Ježíš Kristus mi nakonec odpustí. Což na kříži neodpustil smrtelné hříchy stejně ukřižovanému zločinci? Což ho neposlal do nebeského království? Právě teď o Velikonocích o tom více přemýšlím. A cítím jak na mě má víra, která pramení z mého přesvědčení a mého svědomí blahodárně působí...
Luboš Hora-Kladno