Kde zůstala ta tři ušlechtilá hesla francouzské revoluce? Tuto neradostnou skutečnost cítí i zástupci umění a začínají proti ní čím dál tím ostřeji vystupovat. Na začátku 19. století se jedná jen o marné vzpoury jedinců typu Byrona, Shelleyho, nebo Lermontova. Všichni tři výše uvedení žijí bouřlivým až skoro dobrodružným způsobem života, všichni v ostrém rozporu s tehdejší konzumní společností. Všichni umírají mladí./Shelley a Lermontov, stejně jako náš K.H. Mácha se nedožijí ani 30 let/. A všichni jsou představiteli nového umělecko-literárního směru-romantismu.
Co je pravý romantismus?
Slova romantický, romantismus nejsou lidem neznámá. Patří ke slovům, která vzrušují a vábí. Slibují vytržení z každodennosti, slibují, že člověk prožije něco, při němž se úží dech a srdce vzrušeněji bije. Žel si pod slovy romantismus a romantika představuje každý něco jiného. Zejména pro ženy bývá často vrcholem romantiky třeba drahá večeře v přepychové restauraci při svíčkách. Taková představa romantiky je ale hodně ubohá a skutečnému romantismu ,,na hony" vzdálená. K romantismu měly ale hodně daleko i někdejší ,,rádobyromantické" telenovely americké produkce typu ,,Dallas", nebo ,,Esmeralda". Kdo je tedy vlastně skutečný romantický hrdina? V drtivé většině případů se jedná o člověka, který se silně vymyká z běžné tzv. konzumní společnosti, opovrhuje jí a žije si svůj život podle svých vlastních představ a ideálů, často ostře kontrastující se životem běžných řadových lidí. Za své ideály se snaží všemožně bojovat, i když vlastně sám ví,že to po čem tolik touží a sní je vlastně neuskutečnitelné. Přesto v tomto boji neustává a rve se třeba ,,nesmyslně" a někdy i tragikomicky s větrnými mlýny. Samozřejmě teď mám na mysli Cervantova Dona Quichota. Miguel de Cervantes Saavedra není sice představitelem vyloženého romantismu v dějinách literatury. Žil v období dlouho před vrcholným romantismem v kultuře a umění. Jeho hlavní hrdina Don Quichote je už ale jakýmsi předobrazem pozdějších romantických hrdinů. Vytvoří si své ideály, které jsou jistě ušlechtilé a jde za jejich uskutečněním takříkajíc třeba ,,hlavou proti zdi". V praktickém životě sice utrpí vyložený debakl, ale přesto je svým způsobem vítězem. Dokonce jednoznačným a velkým vítězem. Proč? On sice naplnění svých vysněných ideálů nikdy nedosáhl, ale také je nikdy nezradil a neopustil. A právě v tom je jeho vítězství.
Je jistě zajímavé, že tuto skutečnost dobře pochopil a vystihl i autor české literatury přelomu 19. a 20. století Viktor Dyk ve svém díle ,,Zmoudření Dona Quichota". Dykův Don Quichote sice na konci svého života poznává neuskutečnitelnost svých ideálů a snů a jak se říká ,,zmoudří". To vystřízlivění a tzv.,,zmoudření" ho ale přivádí ke smrti. Dykův Quichote prostě bez svých ideálů už nedokáže žít. Přesvědčivě to vystihují jeho slova před smrtí: ,,Tomu starému Quichotovi se lidé posmívali, a smích jejich nebolel. Toho současného litují, ale jejich soucit bolí. Jsem stín bývalého Quichota, více nic....
Luboš Hora-Kladno