U moci byla jediná strana a to demokracii popírá. Dnes jako občan České republiky mám jistě více svobody, než v minulosti jako občan Československé socialistické republiky. Tento fakt rozhodně nepopírám. Mohu svobodně podnikat, pokud na to budu mít základní kapitál, mohu svobodně cestovat téměř po celém světě, pokud na to mám finanční prostředky, mohu svobodně volit jednu z mnoha existujících stran, oproti totalitě je běžně k mání luxusní zboží západní produkce, téměř neexistuje cenzura. To je jistě oproti předchozí tzv. totalitní společnosti velký krok vpřed. Přesto mě listopad roku 1989 a s ním spojená něžná revoluce kromě všech ,,vymožeností", které jsme za ,,totáče" postrádali i zklamaly. Především v tom jak se zvýraznily majetkové rozdíly mezi lidmi. Vždy a v každé společnosti byli bohatí a chudí. Neodstranila to žel úplně ani společnost socialistická. I v ní žili vedle sebe bohatší a chudší. Ale tak obrovské rozdíly v majetku přece jen nebyly. Dnes může někdo vlastnit třeba i několik extrémně drahých nemovitostí, zatímco jiný musí bydlet v předraženém pronájmu, ne-li třeba přímo na sociální ubytovně. Někdo může jezdit třeba i několikrát do roka na drahé dovolené i delší pobyty třeba na druhý konec světa, jiný musí přemýšlet téměř nad každou korunou, na co ji nejvíce potřebuje. I to je ale demokratické. Podle současného pojetí demokracie je každý svým pánem a každý strůjcem svého štěstí. To by byla jistě pravda, kdyby každý měl stejné možnosti. Ale má stejné možnosti zdravý vysokoškolák, který zdědil navíc velký majetek a proti němu člověk se základním vzděláním, který je navíc nemocný a nezdědil nic? Naštěstí nepatřím ani do jedné z těchto tak protikladně odlišných společenských vrstev. Přesto mám o současném společenském systému, alespoň v jeho sociální oblasti jasno. Luboš Hora-Kladno