Pouze takový pohled na romantismus by byl ale hodně zjednodušený a snad i zkreslený. Navíc romantismus je uměleckým směrem, který se dá snad nejvíce zneužít. Všechno velké a opravdové, dostane-li se do nesprávných rukou, může zpovrchovět a zplanět. Pak vzniká spíše jakási karikatura, která se k pravému romantismu zcela neoprávněně hlásí. Mám na mysli třeba ty již v mém minulém I. díle seriálu o romantismu zmíněné americké seriály ,,Dallas“, nebo ,,Esmeralda“. To jsou karikatury více než vzorové. Ale co to tedy je, ten pravý romantismus? Co je jeho podstatou? Vytvořit nějakou stručnou, jasnou a jednostrannou definici tohoto uměleckého směru je prakticky nemožné i pro skutečné osobnosti umělecké i estetické vědy. Snad nejlépe vystihl pojem romantismus německý romantik Eichendorff slovy: ,,Romantismus je hluboký stesk nad nedokonalostí vší krásy a odtud pramenící vždy neukojitelná nekonečná touha po zdokonalení a dosažení vysněného ideálu.“ Toto dosažení je však nemožné a neuskutečnitelné. Eichendorff ovšem neříká, stejně jako desítky jiných o romantismu vše. Vidí jen jednu jeho stránku, byt možná tu nejpodstatnější. Romantismus je totiž něco mnohotvárného, často i vnitřně prtotikladného. Tento umělecký směr lze chápat různě a často i zcela odlišně. Ve svém seriálu se zabývám pouze romanismem v literatuře, třebaže pronikl i do dalších uměleckých oborů, především klasické hudby a též do výtvarného umění. V literatuře pronikl romantismus snad do všech žánrových druhů. Objevuje se v poezii, próze i dramatu. Romantikové psali novely, i romány, rozsáhlé a dějově bohaté epické básně, i citově vzrušenou lyriku.
Romantičtí autoři jsou často silně nespokojeni se společenským řádem, který člověka spoutává a nedovoluje mu rozvinout a uplatnit všechny jeho vnitřní možnosti. Romantikové se často snaží uniknout ze střízlivé neradostné skutečnosti někam daleko, do dálek místních i časových, do světa fantazie, do říše krásy i do snu o lepší a lidštější společnosti. Romantický autor obvykle vyjadřuje sám sebe a své sny za kterými utíká. Ví však předem, že takový útěk je vlastně marný a nutně musí skončit krachem.
Luboš Hora - Kladno
