Mezi ty nejschopnější patřil právě Břetislav I. zvaný ,,český Achilles. Tento syn Oldřicha a Boženy vládl také na svou dobu velmi dlouho, více než 20 let./v letech 1034-1055/. Jak již bylo uvedeno v minulé části, ještě za panování svého otce Oldřicha spravoval Moravu. Od této doby tvoří Čechy s Moravou jeden jednolitý celek.
Českým knížetem se Břetislav I. stal tedy v roce 1034. Hned po svém nástupu na knížecí stolec v mnoha směrech mnohonásobně předčil od smrti schopného Boleslava II. v roce 999. všechny své předchůdce svou státnickou pružností, diplomatickou prozíravostí, stejně jako válečnickou odvahou.
Vše začalo válečnou výpravou do vnitřně rozvráceného Polska. Vtrhl tam s českým vojskem již v roce 1039. Výprava do Polska byla velmi úspěšná.Český Achiles dobyl tehdejší polské hlavní středisko Hnězdno. V něm byly uloženy ostatky celoevropsky uznávaného světce - svatého Vojtěcha, který byl svým původem Čech, respektive jeden ze tří přeživších Slavníkovců a někdejší druhý český biskup. Těchto Vojtěchových ostatků se Břetislavovo vojsko zmocnilo a za veliké slávy převezlo do Prahy. Břetslavovi I. ale podle mého názoru /stejně jako názorů některých historiků/šlo tehdy o něco více. Patrně chtěl spojit české země s Polskem a tím vytvořit na východních hranicích německé říše mohutnou česko-polskou slovanskou říši, která by častým německým výbojům snáze odolávala. Břetislav I. svým mimořádně úspěšným polským tažením však proti sobě popudil Němce, kterým tenkrát vládl král Jindřich III, A Jindřichova armáda se hned chystala vtrhnout do Čech. Již na podzim následujícího roku 1040 skutečně vtrhla německá armáda na území Českého státu a to hned na dvou hraničních místech. Tím prvním byly těžko prostupné šumavské hvozdy na jihozápadě čech. Tady však Češi, vedeni samotným Břetislavem slavně zvítězili v bitvě u Brůdku. Druhý proud Němců vtrhl do Čech na severozápadních hranicích přes Krušné hory. Tady se mu podařilo dostat/díky zradě hlavního velitele druhé části českého vojska/ do vnitrozemí. Břetislav bleskovým přesunem na ohrožené místo, vyhnal i druhou část německého vojska ze země.
Jindřich III. se však s potupnou porážkou nechtěl smířit. O rok později vyrazil s ještě větším vojskem do Čech znovu, tentokrát dokonce již ve třech směrech. Obešel na jihozápadě české vojsko a dostal se mu do zad. Břetislav I. by proto nucen stáhnout se až do Prahy. Praha byla obléhána po několik týdnů. Břetislavovi, nezbylo, než se pokořit. Vyloženě poražen ale nebyl. Samostatnost českého státu se mu podařilo uhájit. V následujících letech byl kníže Břetislav dokonce Jindřichovým spojencem. Nedlouho před svou smrtí projevil svou státnickou moudrost. Ještě si pamatoval jaká nevraživost až smrtelná nenávist panovala mezi jeho otcem Oldřichem a strýcem Jaromírem. Sám měl pět synů a též se obával jejich vzájemné nevraživosti i bojů o knížecí stolec. Proto/prý až na smrtelném loži/ zavedl tzv. Stařešinský řád-nástupnický princip, podle kterého měl zemřelého knížete napříště nahradit vždy nejstarší žijící mužský příslušník přemyslovské dynastie. Bohužel jeho potomci nerespektovali otcův zavedený řád příliš dlouho.
Luboš Hora-Kladno
