Všechny nás překládali na stejné oddělení, konkrétně normální příjmové - pavilon 1. Kupodivu se mi na lehčí oddělení moc nechtělo. Nerad si zvykám na nové prostředí a nový režim. A právě režim je v Beřkovicích na každém pavilonu trochu jiný .Navíc i pacienti tu jsou jiní. A já si na ty z neklidu za ten týden už zvykl a sžil se s nimi. A teď si mám zas zvykat na jiné. V pátek krátce po obědě jsme se všichni tři za doprovodu dvou ošetřovatelů z neklidu stěhovali na jedničku. Jen hodně nerad jsem se loučil s Romanem Klingou, který na neklidovém oddělení zůstal. Je to přece jen skvělý kluk a dobrý kamarád. Však jsme si také v Beřkovicích ve vzdálenější minulosti něco odseděli i prožili a to právě na jedničce. Jedničku¨- tedy normální příjmové oddělení jsem z minulosti už dobře znal.
Po těch dlouhých 15 letech, co jsem u byl naposled se ale hodně věcí změnilo. Jednička je sice stále na zámku, ale o patro výš ve druhém patře. Pacienti tu uklízejí jen v sobotu a neděli a ne sami každý den jako na neklidovém oddělení. Tady mají klasickou uklízečku. Při překladu mě těšilo jen jedno. Primář mi při primářské vizitě v úterý slíbil, že mě příští týden propustí, když budu bez problémů. Tak snad dodrží slovo. Já ho přece také dodržel, když jsem doktorce na neklidu slíbil, že aspoň přes víkend ještě v Beřkovicích vydržím. Navíc mě těšilo jedno. Teď, když jsem dodatečně podepsal dobrovolný vstup, mohu přece klidně odejít na revers. Detence u mě už skončila a nějaká opatrovnice už nemá nárok za mě jednat. Víkend jsem ještě v Beřkovicích strávil a pak mě opravdu propustili. A žádný revers jsem podepisovat nemusel.
Luboš Hora-Kladno
