Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Úvaha ke 100 letému výročí existence samostatného státu

1. 11. 2018

Státní svátek v neděli 28. října letošního roku mě sice nepřivedl do hlavního města Prahy k velkolepým oslavám, ale za to k zamyšlení nad těmi sty lety národní samostatnosti a v neposlední řadě i nad svým životem.

K jakému závěru jsem dospěl? K jednoznačnému určitě ne. Jsem ročník 1964 a z vlastních zážitků jsem mohl tedy čerpat a hodnotit jen zhruba polovinu tohoto období. Ty nejvypjatější události našich novodobých dějin jako byly roky 1918, 1938, 1945, 1948 a svým způsobem i 1968 znám jen ze svých vysokoškolských i osobních studií historie a z vyprávění očitých svědků, především mých rodičů a prarodičů. Nemohu tedy být v jejich hodnocení dostatečně objektivní. Tím spíše že jinak, v některých případech i zcela protikladně se vykládala historie naší vlasti před listopadem 89 a po něm. A já navíc studoval před i po listopadu. V některých obdobích té stoleté historie mám z těchto důvodů pak docela zmatek.

Začnu rokem 1918 a obdobím celé tzv. První republiky vůbec. Právě toto období je mi nejvíce vzdálené a díky výše zcela rozdílným výkladům ho mohu jen těžko hodnotit objektivně. První republiku nezažili vlastně už ani moji rodiče, pouze dnes již samozřejmě zesnulí prarodiče. Jaká vlastně byla. Po téměř třistaleté porobě germánských Habsburků jistě velkým krokem vpřed. Snad byla dle současného hodnocení historiků i demokratická. Něco tu vychvalovanou demokracii ale kalí. Byla to světová hospodářská krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století a s ní spojená bída a chudoba nemajetných vrstev, vysoká nezaměstnanost a především nástup fašistické ideologie. Moji prarodiče k vyloženě nemajetným vrstvám tehdy nepatřili a proto se jich krize příliš nedotkla. Snad proto byli obdivovateli tehdejších prezidentů T.G. Masaryka a E.Beneše. Co ale ti vyloženě nemajetní a nejchudší? Ti ,,na růžích ustláno" určitě neměli.

Krize ustoupila ještě před polovinou třicátých let. Po ní ale přišlo nové nebezpečí. Nástup fašismu. Ačkoli se mu naše republika na rozdíl od řady ostatních evropských států/zdaleka nešlo jen o Německo a Itálii/ všemožně bránila, nakonec poznamenala a vlastně také zničila i ji.

Dostáváme se k roku 1938 a potupné Mnichovské zradě. Záměrně zdůrazňuji slovo zradě, protože o nic jiného ze strany evropských velmocí Anglie a Francie nešlo. Mohli jsme se tehdy mnohem početnější ,,Velkoněmecké říši" bránit? Bez pomoci našich anglo-francouzských ,,rádoby spojenců" asi těžko. Tím spíš když své územní požadavky na naši republiku předkládali i tehdejší polofašistické vlády v sousedním Polsku a Maďarsku. Tím spíš, když třetina obyvatel naší vlasti se hlásila k německé národnosti.

Pak přišlo to, co zákonitě přijít muselo. Přijetí Mnichovského diktátu, ztráta rozsáhlých i průmyslově důležitých pohraničních území a krátce na to krátké období tzv. Druhé republiky, do značné míry též profašistické. Ta ,,naštěstí" vydržela jen pár měsíců a od 15.3 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava a byl vyhlášen ,,samostatný" Slovenský štát, též s profašistickou vládou v čele.

Od 1.9 1939 do 9.5 1945 silně poznamenala naši vlast II. světová válka. Ač neexistující český stát se jí přímo neúčastnil, může se pochlubit aspoň poměrně silným odbojem, ať už domácím, nebo zahraničním.

K definitivnímu obnovení samostatného Československa došlo až po porážce fašismu v květnu 1945. Následné období tzv. lidově-demokratického státu do února 1948 je velmi složité jednoznačně hodnotit. Snad se pozvolna vytrácela demokracie, ale demokracii by měly tvořit především lidové vrstvy a nikoli politici. A byly to lidové vrstvy, které v únoru 1948 rozhodly o dalším vývoji republiky. Do poměrně značné míry zneužila tehdy lidu KSČ a následovala tvrdá 50. léta. Na jedné straně vyloženě vykonstruované politické procesy, pracovní tábory, týrání a mučení i vyloženě nevinných lidí, rozkulačování vesnice, masová emigrace na západ. Na straně druhé diverzní činnost, snaha co nejvíce narušit nové tzv. kolektivní hospodářství, vraždy stranických funkcionářů. Sám se neodvažuji toto období objektivně hodnotit a to přesto, že i můj dědeček z matčiny strany byl jako kulak obětí vykonstruovaného procesu a krátkodobě v 50. letech vězněn.

Následovala léta šedesátá a s nimi postupné uvolňování poměrů v naší republice, která brzy přijala přízvisko socialistická. Vše vyvrcholilo Pražským jarem v roce 1968, které se vyznačovalo již silným demokratickým procesem s výstižným názvem ,,Socialismus s lidskou tváří". Právě toto období osobně považuji v naší zemi za nejlepší. Jemu také patří můj nejstarší osobní zážitek, který si ze života pamatuji. Byly mi 4 roky, když jsem z oken babiččina bytu sledoval projíždějící sovětské tanky, které mířily na Prahu. Samozřejmě v tomto věku, jsem nemohl vědět o co jde. Pamatuji si jen, že babička plakala. Žádné výstřely jsem ale neslyšel, ani žádné násilnosti neviděl.

Pak plynula tzv. normalizační léta, já chodil na základku a více a více poznával okolní svět. Ač nikdo z mých příbuzných ani později já sám nikdy nebyl ve straně, nijak zvlášť špatně se nám nevedlo. Rodiče normálně pracovali, já chodil do školy a později studoval a vše bylo v pohodě. Neměli jsme sice auto, ani chatu, ale zato celá naše rodina včetně mě jezdila po celá 70. léta každoročně na zahraniční dovolenou k moři. Vždy letecky a někdy i 2x do roka. Jednalo se samozřejmě jen o dovolené v socialistických státech, ale v 80. letech ještě před listopadem/už beze mě/ se rodiče bez problémů podívali i do států tzv. západního bloku. Žádné vyloženě špatné vzpomínky na 70. a 80. léta minulého století nemám. Žádná perzekuce naši rodinu v těchto letech nikdy nepostihla. Ve druhé polovině 80. let jsem začal poprvé studovat na Vš a jen ze zdravotních důvodů toto své první vysokoškolské studium nakonec nedokončil.

Přišel listopad 1989. Období tzv. sametové revoluce jsem trávil v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích a byl tam hospitalizován až do začátku jara 1990. Z těsně porevolučního období si nejlépe pamatuji rychlé zdražování cen prakticky všeho, prudký příval tzv. západního zboží, u nás do té doby téměř nedostupného a narůstající nezaměstnanost, kterou jsem do té doby neznal. Protože jsem byl v této době již psychicky nemocný potýkal jsem se s nezaměstnaností i já. Nebylo to sice z kádrových důvodů, ale z důvodů mého onemocnění. Do ,,lepšího" mému vzdělání odpovídajícímu zaměstnání mě odmítali pro psychiatrickou diagnózu přijmout a vykonával jsem, i když jen velmi krátce i vyloženě podřadné práce. Tento problém se vyřešil až přiznáním plného invalidního důchodu v červenci 1993. Trvalo však ještě několik let, než jsem si ke svému důchodu začal přivydělávat novinářskou prací v různých novinách a časopisech ,regionálních i celostátních. Při nízkém ID jsem žil vyloženě z důchodu do důchodu a teprve při novinářském přivýdělku jsem si finančně polepšil. Podařilo se mi vrátit i na Vš, byt na jiný obor. Invalidní důchod mám doposud, již 25 let a stejně tak si již mnoho let přivydělávám především ,,novinařinou". Bez přivýdělku bych zase žil od důchodu do důchodu. Takto se mi podařilo za cenu odříkání, ale zato bez jakéhokoli přispění rodičů nebo hypotéky dokonce našetřit na byt 1+1. Trvalo to ale dlouhých 15 let. Nakonec jsem po všech těch peripetiích života i společenských změnách dopadl ještě dobře. Mohou to však říci všichni mí vrstevníci, kteří jsou, jako já zhruba deset let před nárokem na přiznání starobního důchodu?

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 1826x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 2271x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 1696x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 1667x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 1609x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 1715x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 1552x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 1746x, 19.4.2017
O rodiče se musím postarat 1669x, 22.6.2017
Kouření z jiného pohledu 1609x, 11.7.2017
Musím vydržet 1612x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 1382x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 1455x, 27.7.2017
Kdo se stále vzdělává... 1339x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 1711x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 1382x, 2.8.2017
Zubní protézy 2588x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 2692x, 5.9.2017
Marku a Kamile: ,,Díky“ 1252x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 2127x, 1.11.2017
Nevzdávej se 1221x, 1.11.2017
Gaučáci 1291x, 8.12.2017
Bolesti a tíseň na prsou 5894x, 4.1.2018
Bolesti dolních končetin 13805x, 4.1.2018
Silvestr v Sadské 1183x, 4.1.2018
Horečka a její příčiny 2947x, 14.2.2018
Nestydatě drahé knihy 1084x, 14.2.2018
Nadměrná chuť k jídlu 1455x, 14.2.2018
Chrapot, nebo ztráta hlasu 2065x, 5.3.2018
Dezorientace a zmatenost 5110x, 5.3.2018
Bolesti v zátylku 18104x, 5.3.2018
Bolesti v zádech 1009x, 5.3.2018
Bolesti v ramenou 1134x, 5.3.2018
Bolesti v krku 994x, 5.3.2018
Josef Bedrna 1074x, 5.3.2018
Jsem věřící, ale... 1108x, 2.4.2018
Kulhání 1051x, 2.4.2018
Mdloby, nebo bezvědomí 1010x, 2.4.2018
Nemám rád úředníky 1001x, 2.4.2018
Ponížení a uražení 1200x, 2.4.2018
Jsem epileptik nebo ne? 1082x, 27.5.2018
Na zahradu jsem teď sám 866x, 27.5.2018
ŽÍZEN, SILNÁ 872x, 27.5.2018
Zácpa 1048x, 27.5.2018
Výchovný význam her 985x, 19.6.2018
Jsem věřící marxista 1022x, 19.6.2018
Budeš mi chybět Andreji 958x, 20.7.2018
Proč nemám rád motoristy 873x, 20.7.2018
Odkojen Foglarem 746x, 20.7.2018
Boj se zahradou skončil 839x, 14.8.2018
Je sebevražda řešením? 815x, 14.8.2018
Jsem známý bordelář 1076x, 18.8.2018
Velké rozdíly ve mzdách 711x, 30.9.2018
Seriál o romantismu-1.díl 827x, 1.12.2018
Jak jsem trávil vánoce 790x, 2.1.2019
Seriál o romantismu 3 998x, 1.2.2019
Pokora, nebo vzdor? 649x, 1.4.2019
Seriál o romantismu 4 953x, 1.4.2019
Studenti včera a dnes 632x, 3.5.2019
Turistika a tutistika 612x, 3.5.2019
Proč vlastně běhám? 602x, 1.6.2019
Seriál o romantismu 5 825x, 1.6.2019
Vyhlazení Lidic 640x, 1.6.2019
Mé postřehy ze Sadské 629x, 1.7.2019
Seriál o romantismu 7 884x, 1.7.2019
Jak to bylo s tabákem 555x, 4.9.2019
Mámu nikdy neopustím 564x, 4.9.2019
O našich kronikářích 611x, 4.9.2019
Jak to bylo v srpnu 1968 670x, 4.9.2019
Seriál o romantismu 8 846x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 9 841x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 10 579x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 11 520x, 1.11.2019
Jako kníže Rohan 591x, 1.12.2019
Seriál o romantismu 12 506x, 1.12.2019
Olinko, díky 539x, 1.1.2020
Seriál o romantismu 13 569x, 1.1.2020
Zmatek na železnici 555x, 1.1.2020
Seriál o romantismu 14 555x, 1.2.2020
Únorové dny roku 1948 645x, 1.2.2020
Dvě knihy o toxikomanech 656x, 2.3.2020
Seriál o romantismu 15 582x, 2.3.2020
Já a koronavirus 560x, 11.4.2020
Letošní velikonoce 588x, 11.4.2020
Kdo byli Pikarti? část 1. 778x, 11.4.2020
Kdo byli Pikarti? Část 2 736x, 11.4.2020
Existoval Drákula? 556x, 1.5.2020
Když v ráji pršelo 616x, 1.5.2020
Mé výlety na Jinčov 563x, 1.5.2020
Můj postoj ke koronaviru 590x, 1.5.2020
Můj názor na pendlery 562x, 1.6.2020
Rouška 814x, 1.6.2020

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |