– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Můj letošní kritický srpen - část 9

9. 9. 2019

Propuštění a cesta domů

V beřkovické léčebně na příjmovém pavilonu 1 uběhl nekonečný víkend. Nastalo pondělí. Já se na něj vyloženě těšil, protože mě v předešlém týdnu na úterní primářské vizitě primář slíbil, že mě tento týden propustí, když budu v dobrém stavu. I když jsem v ideálním stavu nebyl, dokázal jsem to tak maskovat, že to na mě nikdo nepoznal. Na jedničce je vizita s primářem 2x v týdnu, vždy v pondělí a v pátek dopoledne. Tu páteční jsem nezažil, protože mě i se dvěma kamarády překládali z neklidu až po obědě. Ted v pondělí tedy měla být ta první. Jaké bylo moje zklamání, když jsem se hned ráno od místních sestřiček/na přijímáku nesloužili už jen muži jako na neklidovém oddělení, ale naopak ve velké většině ženy/ dozvěděl, že dnes primářská vizita nebude, protože primář není v léčebně přítomen/. Hned jsem z toho upadl do deprese. Jak dlouho mě tu ještě budou ,,věznit“?

Naštěstí se na oddělení dostavili dvě místní doktorky. Byli si hodně podobné. Obě mladičké pohledné blondýny, patrně jen velmi krátce po vystudování mediciny. Místní pacienty měly rozdělené půl na půl. Já ani nevěděl, ke které patřím, protože v pátek se všude končí dřív a nás tři přivedli z neklidu až odpoledne. Zjistit si tu svoji bylo tedy nutností. Když se mi to podařilo, hned jsem se k ní doslova vnutil na osobní pohovor. Přijala mě okamžitě. Hned při jejích prvních slovech, nebylo těžké poznat její velkou nezkušenost./Vůbec například nevěděla , kdo je to Peer-lektor/. Na druhé straně se mnou jednala velmi hezky. Ani jsem nemusel mluvit o propuštění, nebo snad dokonce o nějakém reversu. Propuštění mi nabídla sama a teoreticky by to prý mohlo být ještě dnes v pondělí. Patrně to měla uvedené v mých papírech od primáře z primářské vizity na neklidu z minulého úterka./Primář byl v Beřkovicích pro neklid i přijímák stejný, doktorky jiné/ Propuštění už v pondělí se nepodařilo uskutečnit a propuštěn jsem byl až další den v úterý. Ještě v pondělí ráno mi brali krev a čekalo se až přijdou přes internet kontrolní výsledky z laboratoře. Výsledky sice dopadly dobře, ale přišly na jedničku až někdy po 15. hodině odpoledne. Moje doktorka byla v té době už připravena k odchodu z práce a už by nestačila napsat předběžnou propouštěcí zprávu pro mého psychiatra ani ukončení mé neschopenky. Prý až zítra ráno. Hned po snídani a následných ranních lécích budu moci jít. Vše prý bude připraveno. A tak jsem si musel svůj dobrovolně nedobrovolný pobyt v Beřkovicích o den prodloužit.

Luboš Hora-Kladno