Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Seriál o fobiích III.

21. 3. 2017

Moje „cesta smrti“

Jeden z mých nejhorších fobických zážitků se udál již před mnoha lety. Rok této pro mě jen těžko zapomenutelné události žel nevím přesně. Ale vzhledem k tomu, že tehdy jsem se ještě nechodil léčit do pobočky Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v Sadské, kam jinak chodím již více než 10 let, odhaduji tuto dobu na období minimálně před 15 lety. Tehdy jsem se nechával vždy hospitalizovat v Psychiatrické nemocnici v Horních Beřkovicích. Byl jsem opětovně v těžkých fobických stavech. To jsem ještě neměl svůj dnešní byt a doslova jsem se skrýval v bytě u rodičů. V noci jsem budˇ nespal vůbec, nebo jen usínal na chvilky, naplněné extrémně děsivými sny. A jak je u mých fobií typické, když se mi ani na chvilku nepodařilo usnout, trpěl jsem nepředstavitelně silnými úzkostmi. Ne, nebyla v tom žádná paranoia, fobie neprovázely žádné zrakové ani sluchové halucinace a byl jsem zcela při smyslech.

Ale ty fobie byly tak silné a nepříjemné jako žádná fyzická bolest, kterou jsem kdy poznal. Rovnání čtyřnásobné fraktury hlezna za plného vědomí bolelo strašně. Musely mě při něm držet tři sestřičky a málem neudržely. Ale přesto bych si raději nechal znovu rovnat totálně polámaný kotník, než znovu prožíval to, k čemu jsem se tenkrát odhodlal. Já se totiž tehdy odhodlal sám a vlakem cestovat do léčebny v Horních Beřkovicích. Vzdálenost to není tak hrozná, nějakých 45 kilometrů, na kole jsem ji jezdil v pohodě za necelé dvě hodiny, ale nejhorší bylo, že se při cestě vlakem z Kladna do Beřkovic musí dvakrát přestupovat.

Na cestu jsem se vydal pozdě odpoledne. Už jen na to, abych vyšel z bytu a šel pěšky na vlakové nádraží, jsem si musel sáhnout na dno sil. Fobie z lidí, které jsem při cestě potkával byly hrozné. Uhýbal jsem pohledem, díval se úmyslně do země a se zaťatými zuby postupoval k nádraží. Ještě horší bylo si koupit jízdenku. Dodnes nevím, co jsem u pokladny zamumlal, ale naštěstí to bylo správně. Vlak Kladno-Kralupy nad Vltavou nejezdí příliš zaplněný. Zalezl jsem si do nejzazšího koutečku, jaký jen bylo možno ve vagonu najít, a strnule jsem se po celou cestu díval z okna ven. Strašně jsem se bál pohlédnout na nějakého spolucestujícího a hlavně pak jemu do očí. Připadal jsem si jako zločinec, který provedl něco zlého. Kupodivu i přes to, když mi bylo zcela logicky jasné, že jsem nikomu nic neudělal, ani nemohl, když jsem po několik dnů vůbec neopustil byt rodičů.

V Kralupech jsem doslova vylétl z vlaku, zjistil si odjezd spoje do Vraňan a rychle spěchal mimo nádražní budovu, která je na velikém kralupském nádraží stále plná. Našel jsem si odlehlé místo nedaleko nádraží, kde téměř nikdo neprocházel, a tam v hrozných úzkostech vyčkával odjezd mého spoje do Vraňan. Každá minuta toho čekání se zdála být hodinou. Cesta vlakem z Kralup do Vraňan má jednu výhodu - jsou to pouhé čtyři stanice. Když jsem do vlaku nastoupil, brzy jsem zjistil, že žádné kupé není úplně volné. Mám si k někomu přisednout? To ani omylem! Mám zůstat stát na chodbičce? Ale i tady postávají další cestující. Co tedy dělat? Našel jsem pro sebe jediné řešení. Prostě jsem se zamknul na WC. Naštěstí se tam nikdo nechtěl dostat. To bych tam snad omdlel. Ve Vraňanech jsem znovu vylétl z vlaku. A dál? Do Beřkovic je to jedna stanice. Zdálo by se, že teď už pouhá maličkost. Ale vlakem jsem už necestoval. Prostě to nešlo. Tu jednu stanici jsem došel pěšky. Ale ne po okresní silnici, šel jsem přímo po trati. Konečně jsem byl u cíle. Na příjmu jsem byl v takovém stavu, že jsem téměř nemohl ani mluvit. Lékařům však stačil můj děs v očích. Ani se mnoho nevyptávali, nechtěli žádné doporučení k hospitalizaci a hned mě přijali.

Tato cesta z Kladna do Horních Beřkovic je jedním z nejhorších psychiatrických zážitků celého mého života. O něco později, kdy už jsem se dal do pořádku, jsem si ji sám pro sebe nazval „cestou smrti“. Fobií jsem prodělal od té doby ještě řadu. Na svou další „cestu smrti“ jsem se už ale nikdy neodvážil. A až přijdou další fobie? Jedno vím jistě. Zavřu se ve svém bytě, nikomu neotevřu, nebudu brát telefony, nebudu číst sms, ani maily.

Text: Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 2189x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 2647x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 2073x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 2028x, 9.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 2082x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 1923x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 2116x, 19.4.2017
O rodiče se musím postarat 2055x, 22.6.2017
Kouření z jiného pohledu 1986x, 11.7.2017
Musím vydržet 1991x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 1744x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 1825x, 27.7.2017
Kdo se stále vzdělává... 1694x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 2078x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 1732x, 2.8.2017
Zubní protézy 2949x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 3047x, 5.9.2017
Marku a Kamile: ,,Díky“ 1618x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 2495x, 1.11.2017
Nevzdávej se 1580x, 1.11.2017
Gaučáci 1651x, 8.12.2017
Bolesti a tíseň na prsou 6317x, 4.1.2018
Bolesti dolních končetin 14175x, 4.1.2018
Silvestr v Sadské 1547x, 4.1.2018
Horečka a její příčiny 3315x, 14.2.2018
Nestydatě drahé knihy 1461x, 14.2.2018
Nadměrná chuť k jídlu 1823x, 14.2.2018
Chrapot, nebo ztráta hlasu 2416x, 5.3.2018
Dezorientace a zmatenost 5526x, 5.3.2018
Bolesti v zátylku 18546x, 5.3.2018
Bolesti v zádech 1329x, 5.3.2018
Bolesti v ramenou 1454x, 5.3.2018
Bolesti v krku 1323x, 5.3.2018
Josef Bedrna 1432x, 5.3.2018
Jsem věřící, ale... 1474x, 2.4.2018
Kulhání 1351x, 2.4.2018
Mdloby, nebo bezvědomí 1365x, 2.4.2018
Nemám rád úředníky 1358x, 2.4.2018
Ponížení a uražení 1539x, 2.4.2018
Jsem epileptik nebo ne? 1446x, 27.5.2018
Na zahradu jsem teď sám 1216x, 27.5.2018
Mé četné úrazy ze sportu 1219x, 27.5.2018
ŽÍZEN, SILNÁ 1229x, 27.5.2018
Zácpa 1367x, 27.5.2018
Výchovný význam her 1347x, 19.6.2018
Jsem věřící marxista 1392x, 19.6.2018
Budeš mi chybět Andreji 1335x, 20.7.2018
Mám pustit zahradu,nebo ne? 1223x, 20.7.2018
Proč nemám rád motoristy 1221x, 20.7.2018
Odkojen Foglarem 1098x, 20.7.2018
Boj se zahradou skončil 1173x, 14.8.2018
Je sebevražda řešením? 1183x, 14.8.2018
Jsem známý bordelář 1423x, 18.8.2018
Velké rozdíly ve mzdách 1063x, 30.9.2018
Vadí mi lidská lhostejnost 1145x, 30.9.2018
Seriál o romantismu-1.díl 1206x, 1.12.2018
Jak jsem trávil vánoce 1157x, 2.1.2019
Seriál o romantismu 3 1360x, 1.2.2019
Pokora, nebo vzdor? 981x, 1.4.2019
Seriál o romantismu 4 1295x, 1.4.2019
K zubaři chodím s hrůzou 1006x, 3.5.2019
Studenti včera a dnes 984x, 3.5.2019
Turistika a tutistika 976x, 3.5.2019
Proč vlastně běhám? 973x, 1.6.2019
Seriál o romantismu 5 1186x, 1.6.2019
Vyhlazení Lidic 1015x, 1.6.2019
Mé postřehy ze Sadské 1011x, 1.7.2019
Seriál o romantismu 7 1245x, 1.7.2019
Jak to bylo s tabákem 923x, 4.9.2019
Mámu nikdy neopustím 926x, 4.9.2019
O našich kronikářích 965x, 4.9.2019
Jak to bylo v srpnu 1968 1028x, 4.9.2019
Seriál o romantismu 8 1212x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 9 1193x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 10 934x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 11 870x, 1.11.2019
Jako kníže Rohan 954x, 1.12.2019
Seriál o romantismu 12 894x, 1.12.2019
Olinko, díky 910x, 1.1.2020
Seriál o romantismu 13 928x, 1.1.2020
Zmatek na železnici 913x, 1.1.2020
Seriál o romantismu 14 914x, 1.2.2020
Únorové dny roku 1948 991x, 1.2.2020
Dvě knihy o toxikomanech 1024x, 2.3.2020
Seriál o romantismu 15 933x, 2.3.2020
Já a koronavirus 929x, 11.4.2020
Letošní velikonoce 940x, 11.4.2020
Kdo byli Pikarti? část 1. 1161x, 11.4.2020
Kdo byli Pikarti? Část 2 1110x, 11.4.2020
Existoval Drákula? 906x, 1.5.2020
Když v ráji pršelo 976x, 1.5.2020
Mé výlety na Jinčov 929x, 1.5.2020
Můj postoj ke koronaviru 943x, 1.5.2020
Můj názor na pendlery 912x, 1.6.2020
Rouška 1172x, 1.6.2020

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |