Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Seriál o fobiích III.

21. 3. 2017

Moje „cesta smrti“

Jeden z mých nejhorších fobických zážitků se udál již před mnoha lety. Rok této pro mě jen těžko zapomenutelné události žel nevím přesně. Ale vzhledem k tomu, že tehdy jsem se ještě nechodil léčit do pobočky Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v Sadské, kam jinak chodím již více než 10 let, odhaduji tuto dobu na období minimálně před 15 lety. Tehdy jsem se nechával vždy hospitalizovat v Psychiatrické nemocnici v Horních Beřkovicích. Byl jsem opětovně v těžkých fobických stavech. To jsem ještě neměl svůj dnešní byt a doslova jsem se skrýval v bytě u rodičů. V noci jsem budˇ nespal vůbec, nebo jen usínal na chvilky, naplněné extrémně děsivými sny. A jak je u mých fobií typické, když se mi ani na chvilku nepodařilo usnout, trpěl jsem nepředstavitelně silnými úzkostmi. Ne, nebyla v tom žádná paranoia, fobie neprovázely žádné zrakové ani sluchové halucinace a byl jsem zcela při smyslech.

Ale ty fobie byly tak silné a nepříjemné jako žádná fyzická bolest, kterou jsem kdy poznal. Rovnání čtyřnásobné fraktury hlezna za plného vědomí bolelo strašně. Musely mě při něm držet tři sestřičky a málem neudržely. Ale přesto bych si raději nechal znovu rovnat totálně polámaný kotník, než znovu prožíval to, k čemu jsem se tenkrát odhodlal. Já se totiž tehdy odhodlal sám a vlakem cestovat do léčebny v Horních Beřkovicích. Vzdálenost to není tak hrozná, nějakých 45 kilometrů, na kole jsem ji jezdil v pohodě za necelé dvě hodiny, ale nejhorší bylo, že se při cestě vlakem z Kladna do Beřkovic musí dvakrát přestupovat.

Na cestu jsem se vydal pozdě odpoledne. Už jen na to, abych vyšel z bytu a šel pěšky na vlakové nádraží, jsem si musel sáhnout na dno sil. Fobie z lidí, které jsem při cestě potkával byly hrozné. Uhýbal jsem pohledem, díval se úmyslně do země a se zaťatými zuby postupoval k nádraží. Ještě horší bylo si koupit jízdenku. Dodnes nevím, co jsem u pokladny zamumlal, ale naštěstí to bylo správně. Vlak Kladno-Kralupy nad Vltavou nejezdí příliš zaplněný. Zalezl jsem si do nejzazšího koutečku, jaký jen bylo možno ve vagonu najít, a strnule jsem se po celou cestu díval z okna ven. Strašně jsem se bál pohlédnout na nějakého spolucestujícího a hlavně pak jemu do očí. Připadal jsem si jako zločinec, který provedl něco zlého. Kupodivu i přes to, když mi bylo zcela logicky jasné, že jsem nikomu nic neudělal, ani nemohl, když jsem po několik dnů vůbec neopustil byt rodičů.

V Kralupech jsem doslova vylétl z vlaku, zjistil si odjezd spoje do Vraňan a rychle spěchal mimo nádražní budovu, která je na velikém kralupském nádraží stále plná. Našel jsem si odlehlé místo nedaleko nádraží, kde téměř nikdo neprocházel, a tam v hrozných úzkostech vyčkával odjezd mého spoje do Vraňan. Každá minuta toho čekání se zdála být hodinou. Cesta vlakem z Kralup do Vraňan má jednu výhodu - jsou to pouhé čtyři stanice. Když jsem do vlaku nastoupil, brzy jsem zjistil, že žádné kupé není úplně volné. Mám si k někomu přisednout? To ani omylem! Mám zůstat stát na chodbičce? Ale i tady postávají další cestující. Co tedy dělat? Našel jsem pro sebe jediné řešení. Prostě jsem se zamknul na WC. Naštěstí se tam nikdo nechtěl dostat. To bych tam snad omdlel. Ve Vraňanech jsem znovu vylétl z vlaku. A dál? Do Beřkovic je to jedna stanice. Zdálo by se, že teď už pouhá maličkost. Ale vlakem jsem už necestoval. Prostě to nešlo. Tu jednu stanici jsem došel pěšky. Ale ne po okresní silnici, šel jsem přímo po trati. Konečně jsem byl u cíle. Na příjmu jsem byl v takovém stavu, že jsem téměř nemohl ani mluvit. Lékařům však stačil můj děs v očích. Ani se mnoho nevyptávali, nechtěli žádné doporučení k hospitalizaci a hned mě přijali.

Tato cesta z Kladna do Horních Beřkovic je jedním z nejhorších psychiatrických zážitků celého mého života. O něco později, kdy už jsem se dal do pořádku, jsem si ji sám pro sebe nazval „cestou smrti“. Fobií jsem prodělal od té doby ještě řadu. Na svou další „cestu smrti“ jsem se už ale nikdy neodvážil. A až přijdou další fobie? Jedno vím jistě. Zavřu se ve svém bytě, nikomu neotevřu, nebudu brát telefony, nebudu číst sms, ani maily.

Text: Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 1587x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 2037x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 1468x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 1431x, 9.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 1483x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 1319x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 1502x, 19.4.2017
O rodiče se musím postarat 1435x, 22.6.2017
Kouření z jiného pohledu 1363x, 11.7.2017
Musím vydržet 1364x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 1157x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 1213x, 27.7.2017
Kdo se stále vzdělává... 1098x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 1461x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 1153x, 2.8.2017
Zubní protézy 2321x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 2451x, 5.9.2017
Marku a Kamile: ,,Díky“ 1030x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 1888x, 1.11.2017
Nevzdávej se 1016x, 1.11.2017
Gaučáci 1066x, 8.12.2017
Bolesti a tíseň na prsou 5604x, 4.1.2018
Bolesti dolních končetin 13569x, 4.1.2018
Silvestr v Sadské 934x, 4.1.2018
Horečka a její příčiny 2729x, 14.2.2018
Nestydatě drahé knihy 872x, 14.2.2018
Nadměrná chuť k jídlu 1206x, 14.2.2018
Chrapot, nebo ztráta hlasu 1829x, 5.3.2018
Dezorientace a zmatenost 4717x, 5.3.2018
Bolesti v zátylku 17809x, 5.3.2018
Bolesti v zádech 802x, 5.3.2018
Bolesti v ramenou 914x, 5.3.2018
Bolesti v krku 776x, 5.3.2018
Josef Bedrna 833x, 5.3.2018
Jsem věřící, ale... 881x, 2.4.2018
Kulhání 835x, 2.4.2018
Mdloby, nebo bezvědomí 801x, 2.4.2018
Nemám rád úředníky 752x, 2.4.2018
Ponížení a uražení 977x, 2.4.2018
Jsem epileptik nebo ne? 859x, 27.5.2018
Na zahradu jsem teď sám 643x, 27.5.2018
ŽÍZEN, SILNÁ 658x, 27.5.2018
Zácpa 824x, 27.5.2018
Výchovný význam her 749x, 19.6.2018
Jsem věřící marxista 806x, 19.6.2018
Budeš mi chybět Andreji 742x, 20.7.2018
Proč nemám rád motoristy 645x, 20.7.2018
Odkojen Foglarem 544x, 20.7.2018
Boj se zahradou skončil 626x, 14.8.2018
Je sebevražda řešením? 606x, 14.8.2018
Jsem známý bordelář 624x, 18.8.2018
Velké rozdíly ve mzdách 476x, 30.9.2018
Seriál o romantismu-1.díl 599x, 1.12.2018
Jak jsem trávil vánoce 564x, 2.1.2019
Seriál o romantismu 3 550x, 1.2.2019
Pokora, nebo vzdor? 417x, 1.4.2019
Seriál o romantismu 4 515x, 1.4.2019
Studenti včera a dnes 423x, 3.5.2019
Turistika a tutistika 357x, 3.5.2019
Proč vlastně běhám? 367x, 1.6.2019
Seriál o romantismu 5 394x, 1.6.2019
Vyhlazení Lidic 428x, 1.6.2019
Mé postřehy ze Sadské 410x, 1.7.2019
Seriál o romantismu 7 438x, 1.7.2019
Jak to bylo s tabákem 349x, 4.9.2019
Mámu nikdy neopustím 342x, 4.9.2019
O našich kronikářích 381x, 4.9.2019
Jak to bylo v srpnu 1968 432x, 4.9.2019
Seriál o romantismu 8 389x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 9 385x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 10 364x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 11 308x, 1.11.2019
Jako kníže Rohan 381x, 1.12.2019
Seriál o romantismu 12 274x, 1.12.2019
Olinko, díky 309x, 1.1.2020
Seriál o romantismu 13 353x, 1.1.2020
Zmatek na železnici 334x, 1.1.2020
Seriál o romantismu 14 340x, 1.2.2020
Únorové dny roku 1948 410x, 1.2.2020
Dvě knihy o toxikomanech 432x, 2.3.2020
Seriál o romantismu 15 373x, 2.3.2020
Já a koronavirus 347x, 11.4.2020
Letošní velikonoce 374x, 11.4.2020
Kdo byli Pikarti? část 1. 534x, 11.4.2020
Kdo byli Pikarti? Část 2 517x, 11.4.2020
Existoval Drákula? 319x, 1.5.2020
Když v ráji pršelo 385x, 1.5.2020
Mé výlety na Jinčov 331x, 1.5.2020
Můj postoj ke koronaviru 362x, 1.5.2020
Můj názor na pendlery 333x, 1.6.2020
Rouška 369x, 1.6.2020

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2023 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |