Netvrdím, že já uklízím stejně poctivě jako ti nejstarší. Ale uklízím vždy. Navíc mám na starosti i úklidy za moji mamku. Ta má vážné pohybové problémy a úklidy jí dělají potíže. Dlouho jsem si faktu, že se mladí nájemníci na úklidy společných prostor často ,,kašlou" nevšímal a bylo mi to vlastně jedno. Až jednou.... Bylo to v letošním lednu, kdy právě řádila sněhová kalamita. A v této době vyšel úklid zrovna na mou mamku. Před domem sněhu, že nešlo pomalu projít. Což o to, vzal jsem hrablo a sníh před domem odklidil. Druhý den jsem se vracel zrovna z nákupu, sníh sice na chodníku už nebyl, ale přesto jsem mamku ještě přistihl jak malé zbytky sněhu, které po mém odhrabání na chodníku zbyly, koštětem zametá. V jedné ruce měla hůl a ve druhé koště. Dělalo jí to samozřejmě potíže. Mě to tak rozčílilo, že jsem začal na celé sídliště řvát: Proč to takhle poctivě nedělají ti mladí a zdraví. Přesně takhle - rozčílením a řevem, se projevuje moje porucha osobnosti. Obvykle po takovémto přehnaném výlevu emocí u mě následují fobické stavy. Tentokrát ale ne. Vždyť jsem měl vlastně pravdu a jen jsem ji projevil po svém způsobu v přehnané míře. Když jsem viděl maminku před barákem s holí v jedné a koštětem ve druhé ruce, napadlo mi jediné: ,,Mladí nájemníci měli byste se stydět."
Luboš Hora-Kladno