– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Nejkrásnější dárek k vánocům

1. 1. 2020

Vánoce jsem měl rád jako dítě školou povinné a stejně tak v dospívajícím i mladším dospělém věku. Těšil jsem se na ně snad někdy od září. Od jisté doby dospělosti /nevím od kdy přesně/ jsem je naopak příliš nemusel. Z těch posledních jsem měl naopak už od září vyložený strach. V době na samém začátku podzimu totiž bylo jasné, že krátce před vánočními svátky podstoupí moje mamka reoperaci endoprotézy v koleni. Ortopédové dokonce připouštěli možnost, že se bude jednat o dvě operace-vyjmutí staré endoprotézy a teprve poté voperování nové. A dvě operace pod narkózou u jedenaosmdesátileté ženy to je jistě vždy velké riziko.

Proto, čím více se poslední vánoce blížily, tím větší jsem z nich měl strach. Nevadilo mi, že o vánocích budu poprvé v životě sám, když mamka bude po operaci zcela určitě v nemocnici, ale to jak její reoperace dopadne a jestli právě o vánocích nebude jen v nemocnici čekat na ten druhý zákrok-voperování nové endoprotézy. Na tohle všechno jsem myslel loňského 17. prosince, když jsem mamku doprovázel do nemocnice. Druhý den ji operovali. Ten den, tedy 18. prosince jsem nedokázal myslet na nic jiného, než na její operaci. Nemohl jsem se na nic soustředit a tak jsem si šel do lesů u našeho Kladna zaběhat. Při takové činnosti totiž není potřeba nějakého soustředění a člověk musí jen fyzicky ,,makat". Ten den jsem naběhal svůj letošní denní rekord-více než 20 kilometrů. Domů jsem dorazil až k večeru a jen čekal až mamka z nemocnice zavolá. Na kladenskou ortopedii jsem samozřejmě telefonní číslo měl, ale sám tam zavolat s dotazem, jak vše dopadlo jsem se bál a jen čekal. Někdy kolem 18. hodiny konečně zvonil můj mobil. Volala mamka. Byla už po operaci i po krátkém pobytu na takzvaném ,,dospávajícím" pokoji zpět na svém nemocničním lůžku. Její sdělení, že se cítí dobře bylo tím nejkrásnějším dárkem k mým posledním vánocům. Ještě sice přesně nevěděla, zda se lékařům podařilo současně vyjmout starou a voperovat novou endoprotézu, ale pouhý fakt, že s ní mohu po operaci aspoň telefonicky mluvit a že se cítí dobře byl pro mě tím nejlepším balzámem na vypjatou psychiku. Hned druhý den ráno jsem volal na ortopedii , po telefonu zjistil, že je vše v pořádku hotovo a žádná další operace nebude. Teprve pak jsem vyrazil za mamkou do nemocnice. A tam jsem ji našel v pohodě i dobré náladě. Právě to byl nejhezčí dárek k nastávajícím vánocům. Samozřejmě mi bylo jasné že za pár dní budu o svátcích sám, ale to už mi nevadilo ani trochu.

Luboš Hora-Kladno