Výlet se nakonec sice uskutečnil, ale až 19. 5. A to už jsem na tom nebyl psychicky zrovna nejlépe. Další odklad jsem si už ale dovolit nemohl. Nejraději se pohybuji venku, kde se cítím dobře. Naopak, být zavřený doma ve svém maličkém bytě mě přivádí často spíše k depresím. Přesně to se stalo v letošním květnu. Měl jsem zrovna volný den a pracovně nemusel do Bohnic. Těšil jsem se na delší výlet na kole. Jenže.... Ráno se probudím a za okny déšť a zima. Z kola nebude zase nic. To jsem si uvědomil okamžitě a hned na mě padla psychická tíseň. Jsem zvyklý hned ráno po vylezení z ,,pelechu" si zacvičit. Tentokrát ale moje nálada byla na nule a proto jsem to neudělal. A to byla první chyba. A další pak následovaly. Ten den nejen že jsem nevytáhl kolo, ale nebyl jsem si ani zaběhat, jak jsem zvyklý.A následky se dostavily okamžitě. Moje nálada ten den? Vyloženě špatná. Nic mě nebavilo. A díky tomu se hned objevily depresivní tendence. Ten den v první polovině května jsem vyloženě proflákal. A proto mi bylo psychicky špatně. Tím to všechno začalo. Zpočátku jsem ještě vše jakž takž zvládal i na ten výlet jsem jel, ale už jen se sebezapřením. Po samotném výletu se vše ještě zhoršilo. Zase se dostavily úzkostné až fobické stavy, které mám také jako svou hlavní diagnózu. Samotný výlet za to rozhodně nemůže. Na něm se mi naopak udělalo lépe. Ale jen jsem se vrátil domů, zase vše špatně. Hlavní důvod zhoršení psychiky? Bylo to nepříznivé počasí a absence sportu a pohybu ještě před výletem. Nemá cenu se vymlouvat na nepřízeň počasí. Běhat a sportovat se přece dá i v dešti a zimě. To člověku, který pro svou psychiku potřebuje ustavičný pohyb přece musí být jasné. Mě to v ty ponuré květnové dny žel jasné nebylo. A hned mi bylo také psychicky špatně. Je na pováženou, že se do psychických problémů dostávám často ze stejných důvodů.
Luboš Hora-Kladno