– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Příchod jara-aneb březen-měsíc přinášející poselství

1. 3. 2019

Právě začíná březen. Pro mě je nejen měsícem, ve kterém jsem se narodil, ale především měsícem každoročního návratu jara. Oficiálním dnem jarní rovodennosti je sice až 21.březen, ale pro mě začíná jaro už mnohem dříve, respektive mnohem dříve se na něj těším. Už od Nového roku začínám sledovat, jak se začínají dny pomaloučku prodlužovat a v duchu počítám snad každý den, který do začátku toho oficiálního kalendářního jara zbývá. Kalendářní jaro samozřejmě nelze srovnávat s tím skutečným. Pravé jaro přichází do kraje většinou dříve, ale někdy i později, než toho 21. března. Pro mě samotného přijde s prvními stébly nové a krásně svěže zelené jarní trávy, která se začínají objevovat v uschlé trávě z loňského roku. A samozřejmě s prvními jarními květinami, jako jsou sněženky, bledule, nebo o trochu později fialky. Pozoruji vždy, kdy tyto květiny vyrazí a porovnávám to s minulými roky. Sněženky, často i bledule rozkvétají někdy již ve druhé polovině února. Fialky si musí počkat až na březen. Tyto květiny ještě bývají často dočasně zapadány sněhem.

Jako by se zima ještě nechtěla vzdát své nadvlády nad krajinou. Ale že už má na kahánku a že brzy její neradostná nadvláda pomine je již zcela zřejmé. A když pak v lesích kolem mého rodného Kladna rozkvetou sasanky a některé louky pohltí tisíce pampelišek/ to ale bývá obvykle až v dubnu/, porážka zimy je pro mě konečná a definitivní. I světla je najednou mnohem více. Již není úplná tma v půl páté navečer, jako někdy v prosinci před vánoci. Temná obloha v březnu začíná až po osmnácté hodině. Jaro bývá v březnu už cítit všude, ve vzduchu to prostě je. Když vystoupám na vrch s rozhlednou nad naším městem zvaný Kožová hora a zadívám se do dáli jižním a západním směrem na oblast Berounska, Rakovnicka, Křivoklátské pahorkatiny i Lánské obory, vidím jak se nad těmi kopci hustě zalesněné krajiny kouří. To vlhká jarní pára stoupá z toho moře nekonečných lesů a kopců nad řekou Berounkou. Vše jako by přímo vybízelo-utéct. Utéct z té všednosti a střízlivosti městských zdí . Utéct tam daleko do lůna přírody, do těch lesů a kopců. Znám tam na tom jihu i západě našeho regionu i již za ním v regionech berounském a rakovnickém snad každý kout se všemi těmi krásnými místy. Vzpomínám na doby svého mládí, kdy jsem je jedno po druhém vzrušeně objevoval. A byl jsem tam přece už tolikrát. Na některá místa jako je třeba lesní studánka s kapličkou na potoce Žlábku, zříceniny královského hradu Jinčova v hlubokých munavských lesích, nebo některá místa v Lánské oboře musím jezdit obvykle na kole každý rok, vždy znovu a znovu. Některým místům jsem dal vlastní jména, většinou podle dobrodružných knížek pro mládež, které jsem kdysi tak horlivě četl. A tak každoročně jezdím třeba do ,,Země nikoho", nebo ,,Jezerní kotliny" a projíždím přes ,,Palouk odpočinku", ,,Háj Upsaroků" až do ,,Zabité rokle". Hlavně pryč, a rychle pryč z toho motorovými výfuky zamořeného města. Někam tam daleko do lůna ještě civilizací tolik nezkažené přírody, tam do těch kopců strmících nad hustě zalesněným údolím rychlotoké Berounky, na jejíchž březích jsem v mládí tolikrát trampoval. Nemám dnes zdaleka tolik času jako dříve, kdy jsem se mohl zcela svobodně s kamarády, nebo i sám toulat ve všech těch končinách mě tolik drahých. Nějaké delší vícedenní výpravy do přírody, spojené se spaním pod ,,širákem" si dnes žel musím odříci. Mám své povinnosti - zaměstnání i péči o špatně pohyblivou matku, ale nějaký čas určitě vyšetřím. Březen - měsíc, který přináší poselství něčeho nového, poselství jara mě k tomu přímo vybízí.

Luboš Hora-Kladno