Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Můj letošní kritický srpen - část 4

9. 9. 2019

Na neklidovém oddělení

Neklidové oddělení má neoficiálně být v beřkovické nemocnici tím pro pacienty nejtěžším. Já osobně se na něm kupodivu cítil lépe než o několik dní později na klasickém příjmovém oddělení. První, koho jsem z pacientů na neklidu potkal byl můj bývalý klient z bohnického Peer-klubu. Třebaže byl už pozdní večer a většina pacientů už spala, bloumal po chodbě a povídal si pro sebe. Přitom ale nebyl nijak mimo a hned mě poznal. Já jeho jen mlhavě. To ustavičné popocházení po nemocniční chodbě a mluvení k sobě samému k němu tak nějak patřilo a trvalo po celý ten týden, který jsem na neklidovém oddělení prožil. Na mě to ale působilo spíše pozitivně a uklidňovalo mě to. Však také tenhle pacient, kterého jsem neoslovil jinak, než Péťo/Příjmení jsem se od něj nedozvěděl/, patřil na pavilonu 2B/oficiální označení neklidového oddělení/, patřil na neklidu k mým nejoblíbenějším.

Druhý den byla neděle a já měl možnost poznat zbytek pacientů i se pomalu zapracovávat do režimu neklidového oddělení. Ten byl dost jednoduchý. Ustavičně se uklízelo a to i několikrát denně. Často se dělaly takzvané generální úklidy. Ty spočívaly v tom, že se vystěhoval nábytek/většinou jen židle, případně stoly/ a čistily se hadrem všechny stěny v místnosti, které byly vesměs pokryty umyvatelným latexem. Teprve pak se vytřela podlaha a když uschla, nábytek se nastěhoval zpátky. Úklidy mi nijak nevadily. Aspoň utíkal čas rychleji. Číst na dvojce-béčku nebylo co. Televize tam sice byla, ale tu jsem nesledoval vůbec. Jednak mě pořady nebavily a navíc jsem se nemohl soustředit. Co se týče pacientů, tak ač se jednalo o neklidové oddělení, žádný výraznější neklid jsem na dvojce za ten večer neřešil.. První byl věkově můj vrstevník a navíc pocházel z našeho regionu, konkrétně ze Slaného. Zajímavější byl však ten druhý, jménem také Péťa/nebyl to ale ten bývalý klient z Peer-klubu/. Tenhle Péťa i když už překročil čtyřicítku věku, stále se česal na ,,pankáče" a někdy na mě působil jako přestárlé dítě. Kromě toho ustavičně u sebe nosil část bible, konkrétně celý Nový zákon a často a rád mluvil o Bohu, třebaže se ani neuměl modlit a třeba desatero Božích přikázání jsem mu musel napsat na papír, aby byl aspoň trochu v obraze. Pak si vyžebral u staničního ošetřovatele sešit a propisku a zkoušel psát verše. Zpočátku neměly hlavu ani patu, navíc množství pravopisných chyb. Později u některých jednotlivých veršů aspoň dosáhl nepatrného výsledku.

Nejoblíbenějším místem pro pacienty byla kuřárna. Problém byl ale v tom, že všichni cigarety balili a na oddělení byl až chronický nedostatek tabáku i papírků. A mě zase se vrátila doba starých časů před 15 lety a dříve. Zase se vybíraly vajgly z popelníků, ty se rozdělávaly a z takhle získaného tabáku se balily cigarety nové. Musím přiznat, že tohle jsem dělal na neklidu i já. Naštěstí umím ručně balit. A právě tady mi nejvíc pomohl ,,pankáč" Péťa. Na kuřárně trávil snad celý den a tabák z vajglů sháněl nejen pro sebe, ale i pro mě. Papírky vždycky někde vyžebral a i o ty se se mnou dělil vyloženě stylem půl na půl. Krátce po mě přivezli na dvojku pacienta z Kralup nad Vltavou. Za krátký čas jsme byli kamarádi. Jmenoval se Martin a bylo mu také něco málo přes čtyřicet. Po týdnu na neklidu jsme se společně stěhovali na klasické příjmové oddělení. Tam naše kamarádství vyvrcholilo. Seděli jsme na jídelně spolu sami dva u jednoho stolu a bavili se hlavně mezi sebou. Protože mě přivezli do Beřkovic úplně beze všeho, včetně jakýchkoli hygienických potřeb, navíc v potrhaném oblečení neměl jsem to zrovna lehké. Tady mi zase hodně pomohl Martin. Na návštěvy za ním obden jezdila sestra. Samozřejmě mu vozila potřebné věci. Právě přes ni jsem takto od ní získal aspoň kartáček a zubní pastu. Když jsem později z Beřkovic odcházel a Martin ještě na příjmovém oddělení, kam nás ve stejný den přeložili zůstal, daroval mi na cestu dvě čistá trička, abych necestoval domů vlakem v potrhaném a zašpiněném oblečení. S Martinem jsme si domluvili setkání v Kralupech až nás propustí. Zatím nevím jestli je tenhle pacient ještě v Beřkovicích, nebo už doma.

Luboš Hora-Kladno
Luboš Hora

Luboš Hora

Poslední články autora

Má zranění ze sportu 1437x, 21.7.2016
Moje typy psychoterapie 1870x, 21.7.2016
Seriál o fobiích I 1331x, 7.3.2017
Nejsem somaticky nemocný 1303x, 9.3.2017
Seriál o fobiích III. 1225x, 21.3.2017
V Peer Klubu je mi dobře 1340x, 19.4.2017
Jarní příroda je Chrám 1167x, 19.4.2017
Tolstoj nebo Gorkij? 1358x, 19.4.2017
O rodiče se musím postarat 1280x, 22.6.2017
Kouření z jiného pohledu 1222x, 11.7.2017
Musím vydržet 1221x, 11.7.2017
Nedostatek pohybu je hrob 1038x, 27.7.2017
Mám strach o maminku 1019x, 27.7.2017
Můj názor na bezdomovce 1316x, 2.8.2017
Z deprese do deprese 1011x, 2.8.2017
Zubní protézy 2150x, 2.8.2017
Znovu naražená žebra 2296x, 5.9.2017
Můj názor na alkoholiky 1745x, 1.11.2017
Nevzdávej se 882x, 1.11.2017
Gaučáci 897x, 8.12.2017
Bolesti a tíseň na prsou 5421x, 4.1.2018
Bolesti dolních končetin 13408x, 4.1.2018
Silvestr v Sadské 796x, 4.1.2018
Horečka a její příčiny 2553x, 14.2.2018
Nestydatě drahé knihy 738x, 14.2.2018
Nadměrná chuť k jídlu 1066x, 14.2.2018
Chrapot, nebo ztráta hlasu 1641x, 5.3.2018
Dezorientace a zmatenost 4260x, 5.3.2018
Bolesti v zátylku 17550x, 5.3.2018
Bolesti v zádech 646x, 5.3.2018
Bolesti v ramenou 736x, 5.3.2018
Bolesti v krku 612x, 5.3.2018
Josef Bedrna 694x, 5.3.2018
Jsem věřící, ale... 714x, 2.4.2018
Kulhání 718x, 2.4.2018
Mdloby, nebo bezvědomí 684x, 2.4.2018
Nemám rád úředníky 611x, 2.4.2018
Ponížení a uražení 802x, 2.4.2018
Jsem epileptik nebo ne? 708x, 27.5.2018
Na zahradu jsem teď sám 514x, 27.5.2018
ŽÍZEN, SILNÁ 509x, 27.5.2018
Zácpa 640x, 27.5.2018
Výchovný význam her 615x, 19.6.2018
Jsem věřící marxista 677x, 19.6.2018
Budeš mi chybět Andreji 578x, 20.7.2018
Proč nemám rád motoristy 492x, 20.7.2018
Odkojen Foglarem 424x, 20.7.2018
Boj se zahradou skončil 490x, 14.8.2018
Je sebevražda řešením? 470x, 14.8.2018
Jsem známý bordelář 469x, 18.8.2018
Velké rozdíly ve mzdách 343x, 30.9.2018
Seriál o romantismu-1.díl 437x, 1.12.2018
Jak jsem trávil vánoce 416x, 2.1.2019
Seriál o romantismu 3 413x, 1.2.2019
Pokora, nebo vzdor? 258x, 1.4.2019
Seriál o romantismu 4 379x, 1.4.2019
Studenti včera a dnes 281x, 3.5.2019
Turistika a tutistika 213x, 3.5.2019
Proč vlastně běhám? 214x, 1.6.2019
Seriál o romantismu 5 251x, 1.6.2019
Vyhlazení Lidic 295x, 1.6.2019
Mé postřehy ze Sadské 260x, 1.7.2019
Seriál o romantismu 7 281x, 1.7.2019
Jak to bylo s tabákem 171x, 4.9.2019
Mámu nikdy neopustím 203x, 4.9.2019
O našich kronikářích 218x, 4.9.2019
Jak to bylo v srpnu 1968 252x, 4.9.2019
Seriál o romantismu 8 246x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 9 231x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 10 203x, 1.10.2019
Seriál o romantismu 11 159x, 1.11.2019
Jako kníže Rohan 248x, 1.12.2019
Seriál o romantismu 12 150x, 1.12.2019
Olinko, díky 160x, 1.1.2020
Seriál o romantismu 13 191x, 1.1.2020
Zmatek na železnici 196x, 1.1.2020
Seriál o romantismu 14 191x, 1.2.2020
Únorové dny roku 1948 279x, 1.2.2020
Dvě knihy o toxikomanech 271x, 2.3.2020
Seriál o romantismu 15 243x, 2.3.2020
Já a koronavirus 183x, 11.4.2020
Letošní velikonoce 257x, 11.4.2020
Kdo byli Pikarti? část 1. 362x, 11.4.2020
Kdo byli Pikarti? Část 2 283x, 11.4.2020
Existoval Drákula? 152x, 1.5.2020
Když v ráji pršelo 245x, 1.5.2020
Mé výlety na Jinčov 178x, 1.5.2020
Můj postoj ke koronaviru 195x, 1.5.2020
Můj názor na pendlery 189x, 1.6.2020
Rouška 222x, 1.6.2020

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2022 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |