Už 23 let mám plný invalidní důchod (dnes důchod III. Stupně). Někdy se cítím díky tomu trochu méněcenný a někdy je mi i smutno. Co však s tím mohu nadělat. Lidem, kteří mají podobné problémy jako já, mohu jen doporučit, aby si pořídili nějaké zvířátko. Už s tím mám z minulosti zkušenosti, když jsem měl postupně celkem tři morčata. Morče je klidné a naprosto nenáročné zvířátko. Těžko bych si mohl pořídit třeba psa, protože bydlím v malé garsonce v paneláku, a vzhledem k tomu, že jsem pořád někde v ,,luftě po svých článcích, neměl bych na něj dostatek času. A pejsek, který vyžaduje pravidelné venčení, by tak velmi trpěl. Morče je docela jiný případ. Žádnou zvláštní péči prakticky nevyžaduje. Pamatuji se, že nejraději jsem měl své druhé morčátko, které mi vydrželo celých osm let, což je na morče skutečně dlouhá doba.
Bylo tak ochočené, že jsem ho ve zvláštní taštičce vozil na kole, vždy jsem někde zastavil a nechal ho napást. Pak jsme zase jeli dál. Nikdy se mi nesnažilo utéct. Nenáročné morčátko mohu psychiatrickým pacientům jen doporučit. Já sám mám v plánu, až bude trochu tepleji a poroste čerstvá zelená tráva pořídit si další, celkově už čtvrté. Aspoň mi nebude tak smutno, jako mi někdy bývá.
Text: Luboš Hora-Kladno