Vše jsem si znovu potvrdil v letošním lednu, kdy jsem asi na týden běhat přestal. Hned bylo zle. Hned jsem v tom zas lítal. I dávky, které si sám ukládám se dost zvyšují. Když jsem před těmi zhruba 3 lety s běháním začínal, stačily mi přibližně 3 naběhané kilometry denně. Ted už běhám v průměru 10 km za den. Když je to méně, už se psychicky necítím dobře. To vypadá na jasnou závislost. Narkomani a alkoholici přece také musí své dávky ustavičně zvyšovat.
Asi jsem ,,běžecký narkoman." Že je běh snad prospěšný mému fyzickému zdraví? To bych ani neřekl. Pravda klasickými nemocemi typu chřipky, anginy, nebo obyčejného nachlazení jsem nebyl nemocen jistě déle než 10 let. Ale zato mé tělo je i vzhledem k mému věku 55 let už dost opotřebované. Nejhorší je výrůstek v chodidle pod malíčkem, který ustavičně způsobuje nepříjemný a dost bolestivý otlak. Aby to bolelo aspoň snesitelně musím používat specielní ortopedické vložky do bot. Lékaři mi už 3x nabízeli vyoperování výrůstku. To by tento problém definitivně vyřešilo. Já však 3x operaci odmítl. Ne proto, že bych se jí bál, ale z úplně jiných důvodů. Nejméně tři měsíce po operaci bych nemohl běhat. A to bych zase snad úplně odešel psychicky. Proto budu běhat dál. Dokud to jen trochu půjde. I ty dávky kilometrů si snad budu zvyšovat. Vždyť jsem přece ,,běžecký narkoman". Jinou možnost však v současné době nevidím.
Luboš Hora-Kladno
