Vladislav II vládl v letech 1140-1172. Počátky jeho vlády nebyly zrovna šťastné. V Čechách na začátku 40. let 12 století vypukla domácí válka mezi příslušníky přemyslovského rodu o knížecí stolec. Vladislav v ní zvítězil jen díky pomoci německého císaře Konráda III., který byl navíc jeho švagrem. Český stát toto Vladislavovo vítězství stálo ne zrovna málo peněz.
Roku 1146 byla vyhlášena druhá křížová výprava proti nevěřícím mohamedánům. Jako věrný nohsled německého císaře se jí s českým vojskem zúčastnil i Vladislav II. Česká výprava však do hlavního cíle výpravy-Jeruzaléma nikdy nedorazila. Nezpůsobily to tak ani samotné boje s Turky, jako spíš zásobovací potíže českého vojska, nakažlivé nemoci a další podobné příčiny. Vladislav se tak z výpravy vrátil spíše s hanbou, než se slávou. Tuto hanbu aspoň z části smyla statečnost českých vojáků na výpravě a navázání přátelských styků s Kyjevskou Rusí při Vladislavově návratu do Čech.
Pro knížete Vladislava II. bylo po celou dobu jeho vlády typické, že spojil svou zahraniční politiku s mocenskými zájmy německých císařů, nejprve Konráda III. a poté Friedricha Barbarossy. Vše šlo až tak daleko, že Barbarossa slíbil Vladislavovi titul doživotního českého krále za pomoc v bojích proti odbojným severoitalským městům, která byla v té době téměř samostatnými ministátečky v Římsko - německé říši. Samotné české vojsko se mimořádně vyznamenalo v těchto bojích svou statečností a rozhodujícím způsobem se podílelo při zdlouhavém dobývání města Milána. Ještě před tím však Barbarossa nasadil Vladislavovi v německém Řezně v roce 1158 českou královskou korunu. Tu však brzy museli vykoupit čeští vojáci vlastní krví v boji za cizí zájmy. Milán byl nakonec dobyt, ale to znamenalo mnohem více úspěch pro Friedricha Barbarossu než pro novopečeného krále Vladislava. Na konci Vladislavovy vlády mu ,,spojenec" Barbarossa připravil těžké pokoření a smutný konec. Vladislav musel strávit poslední období svého života jako vyhnanec v cizině. A český stát se na posledních 25 let 12. století dostal do situace, v níž téměř zázrakem nezmizel z politické mapy Evropy. Vnější lesk královské koruny nemohl zakrýt vnitřní slabost českého státu.
Luboš Hora-Kladno
