Bylo to právě v Mnichově na turnaji. Měli jsme celé volné odpoledne a tak se řada našich hráčů vydala do centra Mnichova na prohlídku města i na nákupy. V centru jsme se rozdělili na malé skupinky. Já chodil jen s Andrejem. Problém byl v tom, že v centru Mnichova se pohybovalo velké množství lidí, oba s takovou situací máme problémy a také se nám tam udělalo oběma psychicky špatně. Vzájemně jsme se tehdy podporovali a díky tomu také šťastně vrátili do hotelu. Když Andrej během loňského podzimu odcházel za prací do Skotska, bylo mi hodně smutno. Uvidíme se ještě vůbec někdy? Přesně na tohle jsem tenkrát myslel. Vidět jsme se ovšem mohli už letos v létě. To bych ale nesměl ,,blbnout" a skončit v Psychiatrické nemocnici v Horních Beřkovicích. Právě v této době přijel Andrej na návštěvu do Česka a samozřejmě navštívil i Bohnice. Hned se prý po mě sháněl. Přivezl mi totiž ze zahraničí dárek. Je to vlněná šála předního skotského fotbalového klubu Glasgow Rangers. Andrej dobře ví, že sbírám dresy, čepice i šály fotbalových klubů. Když mě v Bohnicích nezastihl, nechal mi šálu u našeho šéfa Jožky Gabriela, který mi jí při první příležitosti pak předal. Více než další přírůstek do mé sbírky mě ale potěšilo něco jiného. Andrej na mě ani po roce našeho odloučení nezapomněl a to ani ve vzdálené zemi. Velký dík Tobě Andreji.
Luboš Hora-Kladno