– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Účast na trenérském semináři mě psychicky rozhodila

1. 12. 2019

Koncem listopadu jsem se zúčastnil trenérského doškolovacího semináře trenérů fotbalu , kteří vlastní licenci ,,B". Sám jsem si tuto licenci udělal někdy před 15 lety a úspěšně zakončil závěrečnými zkouškami. Přesto tím nebylo vše ukončeno. Trenérský průkaz, jehož jsem držitelem má platnost vždy jen na 3 roky. Po uplynutí této doby si ho každý trenér musí vždy obnovovat na tzv. doškolovacích seminářích, aby mu byla jeho platnost prodloužena. Osobně jsem si ho takto prodlužoval už asi popáté. Žádné závěrečné zkoušky se na těchto seminářích sice už nedělají, ale pro mě se přesto jedná vždy o nepříjemnou záležitost. Především se seminářů zúčastní vždy větší počet lidí a právě tato skutečnost je pro mě velmi nepříjemná. Jsem psychicky nemocný člověk s invalidním důchodem III. stupně. Jedním z mých hlavních problémů je pohybovat se mezi větším množstvím lidí. V takových situacích mohu spadnout do nepříjemných stavů fobie.

Proto každá dřívější účast na doškolovacím semináři byla pro mě nepříjemná. A ta poslední koncem listopadu letošního roku obzvlášť. Také proto, že byla neúměrně dlouhá a trvala od brzkého odpoledne až do pozdního večera. Mezi zdravými lidmi se prostě necítím dobře a mám pocity méněcennosti. Zvláště, když kolem sebe vidím lidi přehnaně sebevědomé, důležité až namyšlené. S těmi se já outsider nemohu měřit a také se jim pokud možno vyhýbám. Na semináři to ale dost dobře nejde. Při minulých seminářích jsem to řešil po svém. Po příchodu jsem se zaregistroval, zaplatil požadovaný poplatek, chvíli tam vydržel a pak se nenápadně ztratil. Dříve to tak udělat, bylo možné. Nikdo nic nekontroloval, stačilo zaregistrovat se a zaplatit. Průkazy se pak posílaly poštou na uvedenou adresu. Teď koncem listopadu na Strahově ale probíhalo vše jinak. Po příchodu mi sice dali doklad o účasti, ale platilo se až po skončení semináře a zároveň s tím se vydával i nový průkaz. Tím pádem předčasně zmizet nešlo. Těch několik hodin strávených na semináři bylo pro mě psychickým utrpením, zvláště když se seminář ještě asi o půl hodiny protáhl nad rámec plánované doby. Poslední chvíle byly nejhorší. Dokonce jsem na chvíli musel zmizet před budovu, kde seminář probíhal. S vypjetím všech sil jsem se pak vrátil, rychle zaplatil, dostal nový průkaz a doslova ,,zdrhal" ze semináře. Ta doba tam strávená rozhodila mou psychiku natolik, že jsem musel zrušit svůj naplánovaný turistický výlet pro lidi s duševním postižením.

Luboš Hora-Kladno