– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Poděkování i omluva sociální pracovnici kladenského GARC.

2. 10. 2017

V září letošního roku vypadala situace v naší rodině téměř kriticky. Matka bude muset co nejdříve nastoupit na reoperaci endoprotézy v koleni. Otec přitom trpí Alzeheimerovou chorobou již v pokročilém stadiu a nedokáže se o sebe postarat. Stará se o něho maminka i pobírá příspěvek na péči. Kdo se o tátu postará, když bude máma v nemocnici? Já-psychicky nemocný člověk s invalidním důchodem III.stupně, který si navíc k nízkému důchodu musí přivydělávat v zaměstnání na poloviční úvazek? Rodičům sice nakupuji a starám se o naši zahradu v zahrádkářské kolonii, ale být s tátou téměř 24 hodin denně a svým způsobem ho hlídat? To bych nezvládl.

A nikdo jiný takový v naší rodině není.Jak tedy tuto situaci řešit? Otci bude třeba zařídit dočasnou hospitalizaci na kladenském oddělení GARC/eldéence/.Převzal jsem tedy tento úkol na sebe. Nejprve bylo třeba zařídit doporučení k hospitalizaci u praktické lékařky. Ta, ač na vypracování doporučení měla zákonem stanovenou lhůtu 14 dnů , po mojí urgenci vyplnila požadovaný formulář prakticky za 2 dny. I jí patří můj dík. Vyplněný formulář jsem okamžitě osobně doručil na kladenskké GARC. Tam to vypadalo na další komplikaci. Oddělení bylo zcela zaplněné. Otce sice přijmou, ale teprve až se uvolní lůžko. A o to, stejně netrpělivě žádají další čekatelé. Co v takové situaci dělat? Vysvětlil jsem sociální pracovnici kladenského GARC paní Slavíčkové naši momentální rodinnou situaci. Právě ona totiž zařizuje přijetí nových pacientů. Paní Slavíčková se zachovala více než lidsky. Ač jistě i ostatní čekatelé na lůžko mají své problémy, umístila mého otce v pořadníku na první místo. Hned druhý den mi telefonovala. Táta může nastoupit do týdne. Už začaly jeho přípravy k hospitalizaci za pomoci mámy. Nakonec ale vše dopadlo jinak! S matkou jsem mezi tím osobně navštívil primáře ortopedického oddělení, kam měla nastoupit na reoperaci.Ukázalo se, že reoperace by byla třeba jen vzhledem k jejímu věku téměř 80 let hodně riziková. Jednalo by se vlastně o dvě operace pod narkozou. Tou první by bylo vyjmutí deset let staré endoprotézy a tou druhou pak zhruba po měsíci voperování nové. Primář kladenské ortopedie vše podrobně vysvětlil a zdůraznil náročnost obou operací se závěrem, že by se něco nemuselo povést. Maminka, kterou sice koleno bolí, ale s pomocí hole chodit může si plánovanou operaci rozmyslela a odmítla ji, alespoň po dobu, kdy nedojde ke zhoršení stavu a ona bude případně zcela nepohyblivá. Operace v dohledné době tedy nebude. Otec už ale má zařízený pobyt na ,,eldéence". Co ted? Bylo mi silně trapně, když jsem po všech mých urgencích telefonoval na kladenské GARC sociální pracovnici a rušil otcovu hospitalizaci. Paní Slavíčková se opět zachovala skutečně lidsky. Zrušení tolik urgované hospitalizace přijala bez jakýchkoli výtek. Tím naše zářijová složitá rodinná situace skončila. Alespon prozatím. Můj dík patří praktické lékařce, primáři ortopedického oddělení, ale především upřímný dík i s omluvou sociální pracovnici kladenského GARC, která svým vysoce lidským přístupem prokázala, že stále existují lidé, kteří mají srdce na správném místě.

Luboš Hora-Kladno