Je však stále hodně lidí, kteří, pokud na to zatím mají, vydávají za potraviny velmi vysoké částky. Při návštěvách supermarketů se často setkávám s občany, kteří platí u pokladen za nákupy až několikatisícové částky. Neuvažují vůbec o tom, že je to drahé a už vůbec ne o tom, že v jiném obchodě by za stejnou věc zaplatili podstatně méně. Takoví lidé, i když jejich příjmy nejsou nijak malé se často dostávají do finančních problémů. Často navštěvují restaurace, kde například za večeři zaplatí až několikanásobně více, než kdyby si ji uvařili doma sami. Některým dělá dobře i fakt, že je musí jiný obsloužit. Nechápu to. Já naopak mám mnohem větší radost, když si jídlo připravím sám a co nejvíce přitom ušetřím. Rozhodně se nepovažuji za nějakého pána, kterého by měl někdo jiný obsluhovat. V restauraci jsem nebyl na jídle snad více než 10 let. Dřív jsem zašel občas na pivo. Několik let už nedělám ani to a restauracím se obloukem vyhýbám. Proč bych měl zaplatit za jedno pivo dejme tomu 25Kč, když za stejnou cenu mám ve slevové akci hned tři. Že jsem škudlil? Souhlasím. Při svých finančních příjmech být škudlilem ale musím. Mé příjmy jsou sice nízké, ale nejen že nemám nikde ani korunu dluhu, ale ještě si dokážu něco našetřit. Lidi s několikanásobně vyššími příjmy než mám já, kteří se zadlužují nechápu. Ostudou podle mě není žít skromně a šetřit. Ostudou je peníze si půjčovat a zadlužovat se.
Luboš Hora-Kladno