Svého času, asi tak ještě před 10 lety jsem měl u nás na Kladně současně hned několik známých psů, většinou ze zahrad kladenských rodinných domů. Těm jsem nosil občasně i všelijaké pochutiny a krmil je. Jejich majitelé mě již znali, nikdo mi nic nevytýkal a většinou mi i děkovali. Za těch pouhých zhruba 10 let se ale doba změnila. Psy už nekrmím a v současné době žádné psí kamarády na Kladně nemám. Proč k tomu došlo? Není to tak dlouho, co jsem obětoval část své svačiny z batohu pro jednoho černého Labradora za plotem jednoho z rodinných domů. Netušil jsem, že mě při krmení pozoruje jeho majitel. Ten vyběhl v hrozném rozčilení z domu a hned chtěl volat policisty v domnění, že chci jeho čtyřnohého miláčka otrávit. Teprve, když jsem zbytek své svačiny před ním sám klidně snědl, se uklidnil a z volání policistů sešlo. Pak mi vyprávěl o případu z vedlejší ulice, kde tímto způsobem se jeho sousedům někdo skutečně psa otrávit pokusil.
Psa nakonec bez jakýchkoli následků na zdraví sice zachránili, ale já si uvědomil, že takové ,,lidské hyeny" trávící cizí psy asi opravdu existují. Já bych něčeho podobného samozřejmě schopen nebyl. Ale co když psa naučím brát si potravu od cizích jemu neznámých lidí a ti toho pak výše uvedeným způsobem zneužijí. Tím psu vlastně také škodím, i když můj úmysl je dobrý. Vzít si něco k snědku od cizího se pes naučí velmi snadno. Proto od této doby se neznámým psům už nepokouším něco dávat. Ta slovní pře s majitelem toho Labradora nakonec skončila pro všechny dobře a mě navíc svým způsobem poučila.
K další nedávné nepříjemnosti se zvířaty došlo na pražském Masarykově nádraží. Cestoval jsem zrovna vlakem na obvyklou psychiatrickou kontrolu do Sadské a na ,,Masaryčce" přestupoval na vlak - směr Kolín. Do jeho odjezdu zbývala ještě necelá půlhodina. Sedl jsem si tedy na nádraží na lavičku a vytáhl jídlo. Kolem mě okamžitě hejno holubů. Začal jsem ze své oblíbené bagety odlamovat malé kousíčky a házet je holubům. Ani jsem je ale házet nemusel. Holubi už jsou tak ochočení, že stačí nastavit ruku a oni po krátkých rozpacích přijdou až k vám a doslova zobou z ruky. Tohle všechno už jsem znal z dřívějška a podobným způsobem takto holuby krmil. Nikdy se nic nestalo. Nikdy mi nikdo nic neřekl. Tentokrát se mi to ale málem hrubě nevyplatilo. Najednou se přede mnou objeví policista v uniformě.
,,Ještě jednou jim něco dáte, zaplatíte tisíc korun pokuty!" Jeho slova se mnou trochu zacloumala, málem jsem na něj při své poruše osobnosti slovně ,,vyjel". Ale přece jen byl v uniformě a tak jsem se horko těžko ovládl, zvedl z lavičky a odcházel pryč směrem ke svému vlaku. Že se holubi v Praze i některých jiných městech krmit nemají, nebo spíše nesmí samozřejmě vím. Za to střílet se mohou. Samozřejmě znečišťují prostředí včetně architektonických památek. Sám jsem památkářství svého času narozdíl od toho policisty studoval. Památky znečištěné výkaly holubů se mi samozřejmě nelíbí. Já bych ale holuba zastřelit nedokázal. Narozdíl od kamenné památky má jednu přednost. Je to živá bytost. Proto můj závěr: Cizí psy už krmit nebudu, ale holuby ano. Ale jenom tam, kde nablízku nejsou policisté.....
Luboš Hora-Kladno
