Už vzhledem k tomu že moje předky následky 25. února, tedy to co se dělo po něm, vyloženě a nelítostně postihly. Můj děda z matčiny strany býval majitelem statku na vesnici a už na začátku 50. let mu byl statek komunisty odebrán bez jakékoli náhrady. Děda se musel ze své rodné vesnice vystěhovat a dokonce byl po vykonstruovaném procesu 3 měsíce vězněn v komunistickém lágru. Matka pak z kádrových důvodů nemohla studovat ani střední školu a byla ráda, když ji nakonec přijali do učení na prodavačku. Můj už nežijící otec byl sice ve stejné době první poloviny 50. let už přijat ke studiu na gymnáziu, ale nakonec z toho sešlo těsně před začátkem prvního ročníku. Soudruzi totiž zjistili, že jeho matka, tedy moje babička byla majitelkou činžovního domu a tedy živnostnicí. Přednost prý mají děti dělníků. Tak to soudruzi tenkrát odůvodnili. Pravda otec mohl aspoň studovat průmyslovku, nebo jinou střední školu, ale to uraženě odmítl a skončil také jako dělník. Kupodivu ani jeden z mých rodičů na tzv. totalitní režim vyloženě nezanevřel. Matka se hravě vyučila a už ve svých 19. letech dělala vedoucí jednoho oddělení v obchodním domě. Otec jako dělník zase vydělával více než vystudovaní středoškoláci i někteří vysokoškoláci. Ani jeden z nich přitom nikdy nebyl ve straně. Oba si později v 60. letech mohli podstatně zvýšit kvalifikaci ale prakticky toho nevyužili. Otec si sice jako samouk udělal státnice z několika jazyků, ale jako dělník pracoval až do důchodu, třebaže nemusel. Lidé pracující rukama, tedy dělníci si opravdu bezprostředně po únoru 1948 vydělávali více než lidé vystudovaní a to včetně začínajících doktorů medicíny. V tom byl únor 1948 opravdu vítězstvím pracujícího lidu, nebo lépe řečeno rukama pracujících dělníků.
Ne každý je ale ochoten pracovat rukama. Pro lidi z ,,lepší" společnosti je taková práce silně ponižující. Pro ty ,co po únoru přišli násilně o veškerý majetek, co byli někdy i neprávem pronásledováni,/třeba jen za své protikomunistické názory /zavíráni do komunistických lágrů, patrně při vyšetřování i biti a mučeni nemohl být únor 1948 ničím jiným než komunistickým pučem. Hodnotit únor 1948 lze tedy různě a to i zcela protikladně.
Luboš Hora-Kladno
