Osobně netrpím žádnou vyloženou duševní nemocí typu schizofrenie, nebo maniodepresivní psychózy. Nikdy jsem neměl žádné zrakové ani sluchové halucinace-tzv. hlasy. Nikdy jsem nebyl třeba v mánii.
Mojí diagnózou je porucha osobnosti. Ta ale stojí za to. Svědčí o tom už jen fakt, že psychiatři k této poruše připisují přízvisko, že je těžká až extrémní. Jak se u mě projevuje? Především v jistých situacích a je to dost často jednám vyloženě zkratkovitě a neadekvátně. Co já už se v životě nadělal ,,blbostí". A to jsem měl ještě velké štěstí, že nic nemusela řešit policie. Stačí mi vždy třeba i jen malý podnět a udělám nějaký svůj klasický ,,sek". Že nemám rád úřady a úředníky o tom už jsem psal. Nejednou se mi stalo, že jsem pro nějakou banalitu vletěl někam na úřad a jeho zaměstnance přede všemi seřval. Sice vždy bez jakýchkoli vulgárností, ale seřval. Pak jsem měl úzkosti z toho, že by mohl být třeba nějaký průšvih. Dokážou mě vytočit také vedoucí pracovníci třeba na nádraží. Stačí, aby měl vlak trochu větší zpoždění a už dokážu vletět na výpravčího, křičet na něj, jaký mají na železnici ,,bordel". Na jednu unikátní situaci právě na železnici si dobře pamatuji. Někam jsem cestoval vlakem a na stanici, kde jsem chtěl vystoupit se u vagonu neotevřely dveře. Já tak musel jet o stanici dál. Když jsem tam pak vystoupil, tak jsem tak křičel na paní výpravčí, že jsem málem zbořil nádraží.
Mojí specialitou je časté vyhrožování, když mi někdo nevyhoví, že si budu stěžovat na nejvyšších možných orgánech, včetně Ministerstev. Kdysi před lety ještě v Beřkovicích jsem přede všemi pacienty vyloženě seřval samotného primáře několika oddělení. Co jen jsem si takhle nadělal problémů. Naštěstí mi vždy vše prošlo.
Dá se s mojí poruchou osobnosti, které se dříve říkalo porucha chování a ještě předtím psychopatie něco dělat? Asi těžko. To bych na tuto diagnózu neměl plný invalidní důchod už celých 25 let. Přitom u posudkové komise jsem za tu dobu byl snad jen dvakrát. Jinak vždy vyřizovali a schvalovali vše bez mé přítomnosti. A ještě něčím se má porucha projevuje. Vždy když udělám nějaký svůj pověstný ,,sek", mám pak strach, že bude nějaký malér a upadám do fobických stavů strachu z lidí. Pak se zavřu ve svém bytě, trpím úzkostmi a nedokážu vyjít ani před byt, natož ven. Jsem si plně vědom svých chyb, ale často se prostě nedokážu ve svém problémovém chování ovládnout.
Luboš Hora-Kladno
