Pamatuji se na perfektní party už v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, kde nás stmelovaly až nesnesitelné léčebné podmínky. Prošel jsem řadou společenských organizací od Sokola, přes kladenský Labyrint (organizace která se věnuje dětem a mládeži), různé sportovní, vesměs fotbalové oddíly, turistický oddíl, dvě university III. věku, jako novinář spolupracuji s celou řadou organizací. Prakticky všude jsem se setkával a setkávám s dobrými lidmi a nacházel dobré kamarády. Snad k tomu přispěla i má šťastná povaha. Vždy jsem se snažil držet svého kréda: „Nikdy se nad nikoho nevyvyšovat“. Ve všech těch nejrůznějších kolektivech, kterými jsem prošel, jsem se vždy cítil dobře.
Asi před třemi roky jsem začal pracovat na poloviční úvazek v občanském sdružení Dobré místo. A dnes s odstupem těch tří let musím napsat, že lepší kolektiv, než je tam, jsem nikdy v životě nezažil. Za celou dobu mého působení v této organizaci, jsem nikdy s nikým neměl ani ten nejmenší problém. Nikdo nikdy mi tam nic nevyčítal a neřekl jediné křivé slovo, a to i přes to, že někdy se mnou byly problémy. Všichni pracovníci na mě byli vždy hodní, chovali se ke mně přátelsky, tolerovali moje psychické problémy a nikde jsem se necítil tak dobře, jako právě v Dobrém místě.
Jen jedna věc mě mrzí. Zatímco moji spolupracovníci jsou vesměs všichni z Prahy, já jsem Kladeňák. Proto se nemůžeme pravidelně stýkat. Co bych za to dal, kdybychom mohli! Proč? Odpověď je jednoduchá a jednoznačná. Lepší kolektiv, než je v Dobrém místě jsem nikdy nezažil.
Luboš Hora-Kladno
