Přitom se nejedná o samotného pana doktora, ale spíše o zubní laboratoř a především zdravotní pojišťovnu. Laboratoř si účtuje za vypracování zubních náhrad ať už tzv.můstků, nebo částečných protéz až nestydatě neúměrné ceny a pojišťovna je financuje skutečně jen minimálně. Velkou většinu financí si musí pacient hradit ze svého. Můj akutní problém, pro který jsem byl nucen jeho ordinaci navštívit? Při běžném kousání se mi uvolnil a vzápětí vypadl můstek se čtyřmi umělými zuby. Zdůrazňuji, že tento tzv. můstek mi bez problémů sloužil asi 20 let. Není divu, že po tak dlouhé době byl již značně opotřebovaný a podle slov pana doktora dále nepoužitelný. Jednoznačně potřebuji můstek nový. To mi bylo jasné, ještě dřív, než mi to pan doktor potvrdil. Dobře tedy, nechám si udělat můstek nový. Ale.... Před zhruba 20 lety jsem za svůj starý, už nevyhovující můstek zaplatil nějakých 1 800 Kč. Cena za nový bude po těch 20 letech vyšší. Ano, samozřejmě, s tím počítám. Takto jsem před návštěvou svého zubaře uvažoval. Pan doktor mi při své návštěvě u něho, nutnost nového můstku potvrdil. Důležitým faktorem je v mém případě invalidního důchodce III. stupně samozřejmě cena. Starý můstek stál asi 1800 Kč, počítal jsem při výrobě a nasazení nového samozřejmě s vyšší částkou a věřil jsem, že se s cenou vejdu do 5000Kč-což je asi 2,5 pětinásobek ceny starého. Ale kdež.... Je pravda, že mi pan doktor poškození zubů pečlivě ošetřil a provizorně pomocí vápna ten starý můstek i upevnil. Vše zcela zdarma. Ale teprve pak přišlo to hlavní. Souhlasil jsem s vykonstruováním a následném nasazení můstku nového. Až dosud bylo vše v pořádku . Pak ale přišel ten vpravdě šok. Znamenala ho cena nového můstku. Částka za něj? Pro invalidního důchodce s důchodem 8 000 Kč měsíčně jistě ,,maličkost"-i s prací přibližně 20 000 Kč, tedy více než desetinásobek ceny před dvaceti lety. Samozřejmě i můj invalidní důchod se za těch 20 let podstatně zvýšil. Určitě ne ale desetinásobně jako cena za nový můstek. Za dvacet let se výše mého invalidního důchodu zhruba zdvojnásobila. V první chvíli jsem byl v šoku. Dvacet tisíc, vždyť to jsou mé celé tři důchody. To nebudu tři měsíce jíst, abych si na můstek ušetřil? Jistě v jídle se můžu uskrovnit, nebude to při výši mého důchodu poprvé. Ale musím přece také platit ne zrovna malý nájem a inkaso! A kde tedy těch dvacet táců mám vzít? Moje odpověď: ,,Vůbec nevím.“ Ale jedno vím jistě: ,,Bez zubů nebudu“. Na neúměrně vysokou částku si prostě nějak našetřím. Já to jistě dokážu. Jsem o tom přesvědčen už teď. Nic jiného mi ani nezbývá. A bez zubů nebudu. Jedno jsem při své osudné návštěvě u pana doktora pochopil. Chceš mít zuby? Zaplat! Ano já zaplatím. Ale je to tak v pořádku? Co Ti, kteří takovou částku zaplatit nedokáží? A že se jich najde hodně. Sám jich více než dost znám. Sami mi to potvrdili. Alespoň v jednom mám jasno po návštěvě pana doktora. Hezké zuby patří dnes žel již jen k výsadám bohatých.
Text: Luboš Hora - Kladno