Tohoto autora z přelomu 19. a 20. století dnes už sotva kdo čte. Některé jeho názory na život se dnes jaksi nenosí a pro současnou společnost působí snad i úsměvně a dávno přežitě. Ne tak pro mě. Přitom K. V. Rais rozhodně nepaří mezi mé nejoblíbenější autory, vesměs romantiky.
Právě naopak je představitelem výrazně realistické prózy. Osobně nemám rád nějaké ,,zaškatulkování" jednotlivých autorů do nějakých oficiálních historicko-uměleckých skupin jako romantici, nebo realisté, mezi klasiky ruské literatury typu Tolstého, nebo Dostojevského řadím například i představitele spíše už sovětské literatury Maxima Gorkého, Puškina považuji za romantika jen z menší části jeho díla, za tvůrcem osobnosti tzv. ,,zbytečného člověka" v ruské literatuře rozhodně nepovažuji Gončarova a jeho ,,Oblomova" ze stejnojmenného románu ruského klasika. Kdyby tomu tak bylo, K. V. Raise, který byl především zastáncem křesťanských ideálů pokory a skromnosti bych asi vůbec nečetl. Vždyť zastával zcela protikladné názory než mí oblíbení romantici typu Byrona, Lermontova, nebo K.H. Máchy. Přesto mám ve své knihovně hned několik děl tohoto autora. A televizní inscenace, kterou jsem nedávno shlédl mi znovu jen potvrdila, že i od mnohého spisovatele, který zastává trochu jiné názory než mám já se mohu také něčemu přiučit. A to i od K.V. Raise.
Potvrdila mi to jeho novela ,,Špáta", podle které byla natočena inscenace ,,Jako kníže Rohan". K.V. Raise samozřejmě nelze řadit mezi největší klasiky světové literatury. Jeho díla jsou po psychologické stránce hlavních hrdinů dost jednoduchá. Mnozí jeho hrdinové mohou dnes působit spíše úsměvně. Oč v Raisově novele ,,Špáta" vlastně jde? Co je jejím hlavním smyslem? Hlavní hrdina prostý chudý venkovský člověk Špáta zdědí nečekaně velký majetek. To zcela změní jeho dosavadní život. Už nemusí dřít bídu s nouzí a také ji nedře. Přestane pracovat ,,na panském", dokonce přestane pracovat úplně a začne žít jen z většího množství zděděných peněz. Bohužel tím nejhorším způsobem. Zděděný majetek v krátkém čase vyloženě promrhá v lehkomyslném způsobu života, při kterém si žije na tzv. vysoké noze. A končí tak jak žil před nabytím většího majetku, tedy znovu jako chudák. Že to není problém v současné době zrovna aktuální? To bych netvrdil.
Opak ostatně mám možnost vidět prakticky denně kolem sebe. Mnozí lidé sami touží žít na ,,vysoké noze". Touží po přepychovém bydlení, chtějí mít drahá luxusní auta, chtějí jezdit na drahé exotické dovolené. To je asi hlavním smyslem současného života. Takoví lidé mají často slušné příjmy, přesto se zadlužují svými půjčkami a hypotékami, v touze mít všechno hned. Nejvíce mě ,,drtí", že, jak často slýchám v televizi, si berou půjčky třeba na vánoční dárky nebo na dovolené v zahraničí. Jsem vychovaný asi v duchu ,,staré školy", ale nemohu si pomoci. Jejich styl života mi dost připomíná Špátu ze stejnojmenné Raisovy novely. Osobně dělám pravý opak. Nikdy jsem si nebral na nic půjčku nebo hypotéku. Nikdy jsem si od nikoho nepůjčoval peníze. Nikdy jsem ale také neměl nic hned. Na svůj byt 1+1 jsem šetřil dlouhých 15 let. Dnes je mým jediným větším majetkem. Možná trochu málo na 55 let života. Ale pocházím ze skromnějších poměrů. Nikdy mi nikdo nic zadarmo nedal. Na byt jsem si našetřil sám, bez jakýchkoli půjček, zděděných peněz, pouze vlastní prací a vlastním odříkáním. Pravda auto nemám, nejezdím na dovolené do zahraničí. Ale také nemusím nic splácet. Nemám ani korunu dluhu. Nežiji si určitě tak, jako si krátkou dobu žil Špáta alias kníže Rohan z Raisovy novely. Ale snad také neskončím jako on.
Luboš Hora-Kladno
