Hlavní důvod je jiný. Zdravotní stav mé jedenaosmdesátileté matky se v létě zhoršil. Je velmi špatně pohyblivá díky opotřebované a už téměř nefunkční endoprotéze v koleni. Ještě na jaře si byla schopna dojít nakoupit aspoň nejzákladnější potraviny do nejbližšího supermarketu. Ten je od našeho domu vzdálen asi sto metrů. Od léta jí dělá potíže i tato krátká vzdálenost. Teď na podzim se s obtížemi pohybuje jen po bytě. Ven téměř nevychází. Když znovu navštívila ortopeda, ten jí po vyšetření a rentgenu objednal na reoperaci. Operace by se měla uskutečnit někdy v polovině prosince, krátce před vánocemi.
To je ještě za půldruhého měsíce. Proto je u mě teď špatně pohyblivá mamka na prvním místě. Vždyť také má jen mě. Snažím se teď pomáhat jí, jak jen se dá. Nakupuji jí už delší dobu. Teď ale musím zastat i další věci, na které už nestačí. Jedná se třeba o praní, úklid její domácnosti, jednání za ní na úřadech a podobně. Z těchto důvodů mám teď mnohem méně času než dříve a nemohu se věnovat mým koníčkům. Musel jsem i zkorigovat své působení v zaměstnání. Ke svému zaměstnavateli v Praze-Bohnicích jsem ještě letos na jaře dojížděl třikrát v týdnu a zároveň se tam účastnil fotbalových i florbalových tréninků. V létě jsem marodil. Od začátku podzimu zase jezdím do Bohnic. Už ale jen dvakrát v týdnu, vždy v úterý a v sobotu a to pouze do svého zaměstnání ve spolku ,,Dobré místo" Fotbalu i florbalu jsem musel nechat. Každá minuta je totiž pro mě drahá. Musím se teď věnovat hlavně mámě. Kéž by v příštím roce byla zase aspoň v přiměřeně dobrém stavu. Pak bych se i já mohl k fotbalu i florbalu vrátit.
Luboš Hora-Kladno
