O to horší jsou ale moje úrazy, především ze sportu. Tím nejtěžším byla čtyřnásobná fraktura levého hlezna. Ale to už je hodně dávno. Stalo se mi to v roce 1994. Marodil jsem s tím tenkrát asi tři čtvrtě roku. Zlomenin jsem měl opravdu hodně, ale už jen samé drobné-přeražený nos, dvakrát zlámaný palec u pravé ruky, jednou u pravé nohy. O zlomenině malíčku u nohy levé jsem ani nevěděl. Odhalil ji až rentgenový snímek Celkem 4x jsem byl hospitalizován s otřesem mozku. Naštíplé rameno mě bolelo více než rok, ale k doktorovi jsem s tím ani nešel. Vyléčilo se to tak nějak samo. Dnes už nebolí vůbec. Za jedno z nejbolestivějších zranění považuji naražená, nebo snad i naštípnutá žebra. Měl jsem ho v životě hned několikrát a zažívám je zrovna teď už asi 10 dní. Nejhorší na zranění žeber je fakt, že se s ním prakticky nedá nic dělat. Žebra vám do sádry nedají jako třeba zlomenou ruku, nebo nohu. Přitom to bolí někdy až šíleně. V žebrech cítíte každý prudší pohyb, každý otřes těla. A nejhorší je, když třeba zakašlete, nebo jen kýchnete. To vás vaše žebra okamžitě upozorní na fakt, že nejsou v pořádku svým prudkým a silným dloubavým zabolením. Jedinou pomocí je mazání žeber protibolestivým gelem, nebo užívání léků proti bolesti typu IBALGINU. V mém případě se však především zhoršila moje psychika. Byl jsem nucen dočasně přestat se sportem, na kterém už jsem v podstatě závislý. Tím pádem se zase vrátily mé fobie a deprese. Už jsem byl psychicky tak na dně, že jsem raději zase začal se sportem, i když žebra při něm silně bolela. Ale z minulosti mám již zkušenost, že psychická bolest je silnější, než ta fyzická. Alespoň u mě tomu tak je. Proto jsem musel jít takříkajíc přes bolest a začít se hýbat i za cenu silné a velmi nepříjemné bolesti v žebrech.
Luboš Hora-Kladno