Proto mohu hodnotit jen současnou kinematografii českou a to ještě z mého subjektivního hlediska. Můj závěr je tedy subjektivní a navíc také dost jednostranný. Současná česká kinematografie je většinou na dost slabé úrovni. Filmy i seriály čerpají většinou ze života tzv. ,,lepší" společnosti, jejíž největšími životními hodnotami jsou honba za kariérou a majetkem. Sám jako invalidní důchodce do této společenské vrstvy rozhodně nepatřím a její problémy jsou mi cizí. Přesto se i mezi současnými filmy najdou světlé výjimky. V poslední době jsem měl možnost shlédnout stažený film z internetu ,,Kluci z hor". Byl natočený v roce 2018 a jako jeden z mála současných mě opravdu zaujal. Děj tohoto filmu se točí kolem mentálně retardovaného Emila, muže už seniorského věku, který je však duševně na úrovni předškolního dítěte a jeho opatrovníka Ládi Máchy, muže ze žádného ,,rádobyintelektuálního" prostředí, ale za to morálně pevného, který i za cenu vlastního nenaplnění svých vytoužených cílů dává přednost morální povinnosti postarat se o svého retardovaného a tím ze společnosti zcela vyloučeného strýce. A právě morální charakter považuji za mnohem důležitější, než sebevětší intelektuální předpoklady, které navíc bývají velmi často používány pouze k osobnímu prospěchu. To je pro současnou společnost více než typické. Za kladné hrdiny filmu považuji retardovaného Emila ve skvělém podání herce Jiřího Lábuse a především jeho údajného synovce Láďu Máchu, žádného intelektuála, ale ,,obyčejného" kuchaře, kterého ve filmu hraje Martin Dejdar.
Naopak nejvíce zápornou postavou je představitel realitní společnosti, typický kariérista, který usiluje o odkoupení domu a pozemků obou Máchů, nejen za cenu umístění retardovaného Emila do ústavu sociální péče, ale i za cenu nekalých intrik s jakými za svým cílem posupuje. U dalších hrdinů filmu, především starosty obce, ve které se nachází Máchův dům i pozemky už jsou jejich charakterové vlastnosti mnohem problematičtější a nelze je hodnotit nějak vyhroceně kladně, nebo záporně. Však také jednotlivého člověka ani celou společnost nelze hodnotit jen černobíle. To by bylo hodně zjednodušené hodnocení. Jestliže jeden má své přesvědčení, rozdílné od druhého lze objektivně často jen velmi těžko uzavřít jednostranně na čí straně je pravda i právo. V případě filmu ,,Kluci z hor" tím nemyslím konflikt mezi Láďou Máchou a představitelem realitky. Tam by bylo hodnocení celkem snadné ve prospěch Máchy. Mám na mysli konflikt mezi Láďou Máchou a starostou obce. Láďa všemožně bojuje za svého strýce Emila. To je jistě správné. Ale lze jednoznačně odsoudit starostu, který též usiluje o odkoupení domu Máchových realitní kanceláří, když by tento odprodej přinesl prospěch/konkrétně pracovní příležitost místním nezaměstnaným/ celé obci?
Smyslem starostova počínání není osobní prospěch, ale prospěch lidí ve svém okolí, bohužel za cenu ještě většího vyřazení postiženého Emila Máchy ze společnosti. Jak takovou situaci z morálního hlediska řešit? To samozřejmě není jednoduché. Zvláště, když se v samém závěru filmu ukazuje, že jeho vyloženě kladný hrdina Láďa Mácha svou bezmezně obětavou péčí o postiženého strýce vykupuje svůj morální vlastní prohřešek z mládí. Příběh zdaleka ne jen obou Máchů není ve filmu jednoznačně ukončený. A to je v tomto případě jen dobře. Takový příběh jednoznačně ukončit s jasným vyjádřením na čí straně je pravda, prostě nelze. A tak to bývá často i v životě samotném.
Luboš Hora-Kladno
