– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Zahrada – starost nebo radost

11. 7. 2017

Již několik let vlastníme společně s maminkou poměrně velkou zahradu i se zahradní chatičkou v kladenské zahrádkářské kolonii. Samozřejmě je mnohem lepší vlastnit zahradu, třeba u rodinného domu. Tam na vás nikdo nemůže a o zahradu se ani nemusíte starat. Ale každá zahrádkářská kolonie má svůj řád a musím hned z kraje napsat, že někdy opravdu hodně přísný. V takové kolonii, když se o zahradu nestaráte, mohou vám ji klidně vzít a to i zcela bez nějaké finanční náhrady. V kolonii se prostě starat musíte a zahradu dobře udržovat.. Jak již jsem napsal, naše zahrada je dost velká a její údržba dá často dost zabrat. Snažíme se tam především toho co nejvíce vypěstovat. Máme tam jahody, maliny, černý i červený rybíz, angrešt, ale hlavně hodně zeleniny od cibule a česneku, přes rajčata, okurky, salát, červenou řepu, kedlubny až po brambory. A k tomu všemu spoustu květin.

Ale když chcete něco vypěstovat, musíte se snažit. Pravidelně zalévat, plít, hnojit. Třeba se zaléváním je velká potíž, když je velké sucho a to je právě v posledních letech v létě vždy pravidelně často. Máme sice na zahradě zavedenou společnou osadní vodu, ale když je chronické sucho, tak vám ji klidně i na delší dobu zavřou. Jak se to řeší, když není voda a zalévat se musí? Pod okapem u chatičky máme velký plastový sud, do kterého chytáme deštovou vodu. Ale co když, třeba 2 týdny, nebo i déle vůbec nezaprší. To je pak sud hned prázdný. A kde máte pak brát vodu, když vám ji osada navíc ještě zavře. Osobně to řeším tak, že chodím asi 200 metrů k osadní nádrži, a tak donáším vodu na zahradu. Není to zrovna jednoduché, ale zalévat se prostě musí pořád-tedy, pokud chcete něco vypěstovat. Člověk nesmí být líný. Maminka je špatná na nohy a v poslední době se přidaly ještě ruce s jejím karpálním nervem.Vše je pak samozřejmě na mě. Rád bych citoval slova našeho souseda v kolonii. ,,Zahrada a pěstování čehokoli je nekonečný příběh." Vím to sám dobře. V poslední době jsem na naší zahradě vlastně denně. Ale nestěžuji si. Jen letos jsem tam sklidil téměř 15 kilogramů jahod.

Nejvíce si však cením brambor. Loni jsem sklidil celý metrák. A letos jich zasadil ještě podstatně více. Brambory se sice zalévat nemusí, ale musí se okopávat a hlavně vybírat mandelinku bramborovou. S tou mám letos největší potíže. Také proto jsem na zahradě skoro denně a hubím toho ohavného brouka. A co plodiny , které se zalévat musí, a co to věčné plení a sekání trávy. Slova mého souseda v kolonii o nekonečném příběhu jsou opravdu více než výstižná. Práce na zahradě je nad hlavu. Ale přesto všechno mám naši zahradu rád. Už jen proto, že nejlépe se cítím v přírodě. A docházet pravidelně na zahradu, kde vám kvete spousta krásných květin, je pro mě zážitek. Klidně bych mohl naši zahradu prodat. Ale to nikdy neudělám. Je to často sice dřina, ale výsledek stojí a to. Ted ani nemyslím jen všechny ty plody, které se podařilo vypěstovat. Pouhé posezení v rozkvetlé zahradě je pro mě velkou psychickou vzpruhou. K naší zahradě jsem si vytvořil hluboký vztah. U mě prostě radost převažuje všechny ty starosti. A to stačí...

Luboš Hora- Kladno