S tím jsme si názorově vyloženě sedli a o Mirkovi jsem napsal zvláštní článek. Měl jsem na něj telefon domů a volal mu. Stejným případem byla i jistá paní Helena ze Zbraslavi. Ta zase naopak několikrát volala mě a svěřovala se mi se svými problémy. Zvláštním případem jsou pacienti dlouhodobí. Na prvním místě bych uvedl dva cizince-Rusku Katku, která se mi mimochodem i vzhledově velmi líbí a se kterou jsem komunikoval zásadně v ruštině.Psala různé žádosti na úřady a když něco nedokázala přeložit do češtiny, tak jsem jí s tím pomohl. Dalším cizincem je černoch z Guinei Mojžíš. Snažil jsem s ním hovořit francouzsky, ale žel moje francoužtina je hodně slabá. Tak si aspoň říkáme ,,Mon ami"/Můj příteli/ a máme zvláštní trochu komický pozdrav. Přátelský vztah mám s postiženým Matějem. U něho si strašně cením, jak statečně zvládá své postižení. A co pacientky Vendulka, nebo Lenka Poláčková.Vendulka hraje perfektně na kytaru, každé čtvrteční odpoledne vede v Peer Klubu zpívání s kytarou a její hra a zpěv mě dokáží vždy skvěle psychicky naladit. U ní mě nejvíc fascinovalo,když poté co jsem se jako obvykle v Peer Klubu nějaký čas neukázal, tak mi doslova řekla, že o mě měla strach. Velmi jsem si oblíbil i ING. Lenku Poláčkovou. Je nemocná jako já a když mám možnost s ní hovořit je to pro mě vyložený balzám na mou ,,pocuchanou" psychiku. Ke všem výše uvedeným pacientům a pacientkám jsem si za ten rok mého působení v Peer Klubu vytvořil přátelský vztah a mám je rád. A mohl bych jmenovat další, třeba Lucinku, která mě fascinovala svou hravostí, díky které jsme si vyloženě sedli. Nevím v současné době, jak bude vypadat mé další působení v Peer Klubu, ale i kdyby snad mělo úplně skončit, na tyhle pacienty už nikdy nezapomenu.
Luboš Hora-Kladno