Hůře je na tom otec, který trpí Alzeheimerovou chorobou v již těžkém stadiu. Nejlépe jsem na tom já, ale ani těžké deprese, kterými v poslední době procházím, nejsou nijak příjemné. Jak vypadá naše situace konkrétněji? Matka se chystá na reoperaci, která proběhne nejspíše někdy v říjnu. Po reoperaci bude následovat samozřejmě pochopitelná rehabilitace, která by podle vyjádření primáře kladenské ortopedie měla trvat 6-8 týdnů. O otce který je díky svému těžkému Alzeheimru již vyloženě nesoběstačný se starala vyloženě ona .Musela ho v poslední době již koupat , holit, samozřejmě vařit, ale i doprovázet k lékařům. Tyto základní úkony již sám nezvládne. Já se snažil nesedět s rukama v klíně a pomáhal alespoň s nákupy a prací na naší zahradě v zahrádkářské kolonii. Přitom byt mám psychiatrický důchod III. stupně normálně pracuji, i když jen na poloviční úvazek. Matka půjde na 6-8 týdnů do nemocnice a já při své práci i ustavičných psychických potížích zvládnout její péči o otce prostě nedokážu. Těžká situace. Jak ji řešit? Otec , nejen že se o sebe již nepostará, ale navíc sám zůstat doma nemůže. Řešíme teď s maminkou tuto situaci. Snažili jsme se otce umístit do klasického Domova pro seniory, samozřejmě jen po dobu matčina pobytu v nemocnici. Tam ho ale s jeho diagnózou nechtějí. Co tedy s otcem bude. V současné době mu s matkou hledáme nějaké jiné umístění. V úvahu připadá tzv. ,,Eldéenka"-Léčebna dlouhodobě nemocných, nebo nějaké jiné zařízení určené pro podobné případy , jako je otec. Taková zařízení jistě musí v našem zdravotnictví existovat. Tak teď hledáme. Dokud pro otce něco nenalezneme, nebude matka moci nastoupit do nemocnice. Já bych opravdu všechny její starosti převzít ještě ke svým prostě nedokázal. Doposud jme měli vše rozděleno. Matka se starala o otce se kterým bydlí ve společné domácnosti a vařila. Já pro všechny nakupoval a staral se o zahradu. Situace byla složitější už koncem letošního jara, kdy matka prodělala jinou operaci karpálního tunelu. Ta byla ale ambulantní a maminka nikde hospitalizována nebyla. Převzal jsem tedy na tři týdny alespoň vaření, třebaže vařit v podstatě neumím. Ted je situace mnohem složitější. Už jsem psychicky úplně vyčerpaný, stejně jako maminka. Ta nemůže do nemocnice, dokud pro otce něco neseženeme. A já? Ve své psychické krizi bych zase potřeboval do psychiatrické léčebny, kde jsem se léčil již mnohokrát. Ale tam nemohu dokud se nenajde něco pro otce a dokud matka nebude hospitalizována v nemocnici. Situace naší rodiny je prostě teď až kritická. Ale vyřešit se musí...
Luboš Hora-Kladno