Ovšem takových míst bylo začátkem 20. století již tak málo, že jejich získání nemohlo vyrovnat nerovnoměrné rozdělení světového bohatství mezi evropskými velmocemi. V tomto ohledu doplatilo na své opožděné politické sjednocení především Německo. Přiřadilo se k evropským velmocem teprve tehdy, když si tyto velké státy již mezi sebe rozdělily nejlepší sousta z koloniální hostiny a když se vzájemně víceméně shodly na svých zájmových sférách v mimoevropských světadílech. I Německu se sice dostalo hubenějších zbytků ve střední a jižní Africe a několika ostrovů v Oceánii, avšak ani rozlohou, a hlavně ani výnosem se nemohly tyto kolonie zdaleka rovnat zámořským panstvím Anglie, Francie, dokonce ani Belgie, nebo Nizozemska.
Pocit tohoto znevýhodnění se v myslích německých vládnoucích vrstev stupňoval tím vtíravěji, čím rychleji si Německo uvědomovalo svůj průmyslový a vůbec hospodářský prudký vzrůst. Už předstihlo Francii a dohánělo Anglii. Jak to, že jsou mu upírána táž práva, která mají ostatní? A když je nedostane Německo po dobrém, vezme si je samo mocí. Proto je třeba tuto moc vystupňovat co nejvíce a co nejrychleji. Tehdy začnou Němci zbrojit nejen na souši, což prováděli už dávno, ale i na moři.
Urychlenou stavbou německých bitevních lodí je ovšem zneklidněna vládkyně světových moří Anglie a stejně i Francie pozoruje s obavami rostoucí válečný potenciál svého velikého souseda. Aby pak nebylo nejmenších pochyb o plánech Německa, o to se stará co chvíli jeho císař Vilém II. Snad si představuje, že postačí používat hrozeb místo zbraní, snad si myslí, že již každý musí být přesvědčen o velikosti Německa stejně jako on. Zkrátka jednou hrozí Francii, když zasahuje do jejích marockých záležitostí, jindy radí anglickému generálnímu štábu, jak si má počínat v búrské válce, vzápětí uráží anglického následníka trůnu a budoucího krále Eduarda VII., aby se potom průhlednou intrikou pokusil donutit ruského cara ke spojenectví. Císařova slova řinčí zbraněmi: ,,V národě nesmí uhasnout idea vyzbrojit se, vyzbrojit se, vyzbrojit se.! A tuto ideu samozřejmě živí, podporují a dále propagují zbrojařské koncerny, loďařské společnosti, monopoly, velký kapitál. A výsledek toho všeho?
Rychle se utužuje spojenecký blok Anglie, Francie a Ruska, zatímco Německu zůstává jediný vlivnější spojenec -Rakousko-Uhersko.
Luboš Hora-Kladno
