– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Vstup do nového roku se vydařil, jen tak dál

1. 2. 2020

Leden letošního roku je pryč. A začátek jara, mého zdaleka nejoblíbenějšího ročního období je přece jen o něco blíž. Právě před měsícem, v prvních lednových dnech se na našem webu www. lidemezilidmi.cz objevil můj článek s titulkem ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok". Mám ve zvyku dělat si plány i dávat osobní cíle do budoucnosti. Už jsem si na to zvykl a dost dobře bych ani nemohl žít jinak. Pro současný rok 2020 jsem si stanovil mimo jiné i svá předsevzetí v oblasti sportu. Konkrétně musím za letošní rok naběhat 2 000km a najezdit 2 500 km na kole a hlavně věnovat se těmto aktivitám pokud možno denně. Po prvním měsíci roku je samozřejmě předčasné, nebo i nesmyslné něco bilancovat. A přece to dělám. Mohu s klidným svědomím napsat, že ten první měsíc v roce se mi přes všechny menší obtíže vydařil a nejen po té stránce sportovní. Především musím napsat že v posledním prosincovém dni loňského roku, tedy přesně na Silvestra, byla moje mamka propuštěna po náročné operaci z nemocnice.

To ovšem neznamenalo, že byla pohybově zcela v pořádku. Naopak její operované koleno, ještě v prvních týdnech nového roku zlobilo. Mamka až do první pooperační kontroly tj.do 21. ledna vůbec nevyšla z bytu. A i doma se pohybovala spíše minimálně. Většinou polehávala a hlavně odpočívala. Veškeré starosti o domácnost přešly na mě. Naštěstí jsem už na to byl zvyklý z doby před operací. A tak jsem nejen nakupoval, ale i v jejím bytě uklízel, pral prádlo a zkoušel i vařit. Mamka nemusela dělat téměř nic. a mohla se plně věnovat rekonvalescenci. A to se vyplatilo. Ta první pooperační kontrola dopadla dobře. Operované koleno se pomalu uzdravuje. Mamka už se svolením lékaře teď může i na krátké procházky ven. Tedy samozřejmě, pokud nebude zrovna náledí a navíc zatím jen se dvěma francouzskými berlemi. Po bytě už může používat pouze jednu. Na nějaké nákupy to samozřejmě ještě není. Takže pro mě se vlastně zatím příliš nemění. Minimálně ty nákupy a náročnější domácí práce budou stále na mě. Ale fakt, že její koleno se uzdravuje je tou nejlepší motivací do budoucna. A jak jsem na tom s během?/Na kole v zimě nejezdím, to až tak někdy od poloviny března/. Snad i zde mohu být spokojen. Během celého ledna, nebylo jediného dne kdy bych neběhal. Minimálně 5 km za den jsem vždy uběhl a ve velké většině lednových dnů o dost kilometrů více, občasně i trojnásobně. Za letošní leden jsem tak překonal 300 naběhaných kilometrů, což se mi v minulosti dařilo jen výjimečně. A nejen sportem živ je člověk. V minulosti jsem si stanovil normu, napsat 15 článků každý měsíc. Koncem ledna jsem jich měl do zásoby napsáno tolik, že s nimi vystačím do konce března, aniž bych tu patnáctku napsaných o jediný článek musel snížit. A ještě jeden závazek si do nového roku dávám. Úspěšně absolvoval další ročník na Akademii volného času a tak získat další čestný diplom. Celkem jich mám zatím 15. Ale co ten šestnáctý? Závěrečnou práci jsem odevzdal už loni v prosinci a teď jen čekám na její vyhodnocení. Ten letošní leden se mi i přes menší potíže prostě podařil. Co je ale důležitější. V ničem nepovolit ani trochu. Jít si ve všem dál stejným tempem den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci. Snad trochu jednotvárný život. Ale mě to tak vyhovuje a nemíním na tom nic měnit. Prostě jak už jsem napsal před měsícem: ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok."

Luboš Hora-Kladno