V současné době pracuji již téměř 7 let ve spolku ,,Dobré místo“. Po celou tuto dobu mám stejného nadřízeného, Jožku Gabriela. Přestože pod ním pracuji zdaleka nejdéle, k žádnému ani sebemenšímu konfliktu za celé skoro sedmileté období mezi námi nedošlo. Přitom moje diagnóza je pořád stejná. Jak je to možné? Především musím napsat, že je to především Jožkova zásluha. Já sám za těch skoro 7 let udělal tolik ,,seků“, které konflikt přímo přitahovaly. Nedošlo k němu nikdy. Jožka mě bere takového, jaký jsem. Jedná se mnou někdy až neuvěřitelně benevolentně, ale i citlivě. A to je přesně to, co na mě platí. Tady ani moje psychiatrická diagnóza na tom nemůže nic změnit. Hrajeme spolu dost často pinpong. Naposled mě za zeleným stolem doslova deklasoval. U jiného člověka bych byl v takovém případě vzteklý, hádal bych se o každý míček. Hrozil by zase konflikt. V Jožkově případě to ale nějak nejde. Tady konflikt nehrozí. Ani v případě, že bych dostával jednoho ,,kanára“ za druhým. Vzhledem k tomu, jak hezky a citlivě se mnou jedná, si vůbec nedovedu představit, že bych si dovolil říct mu třeba jen křivé slůvko. A tak musím jen napsat: ,,Děkuji Ti Jožko. Děkuji Ti za to, jak hezky a citlivě se mnou jednáš“.
Luboš Hora-Kladno