,,Konrada Wallenroda“ jsem četl a mohu se tedy k němu i subjektivně vyjádřit. Žádné jiné Mickiewiczovo dílo nevyvolalo tolik vzrušených polemik jako právě ,,Konrad Wallenrod“. Při polemikách nešlo ani tak o uměleckou kvalitu díla, jako o jeho hodnotu morální. Vždyť Mickiewicz ve svém ,, Konradu Wallenrodovi vlastně oslavuje zradu“. Nejprve tedy stručný obsah této rozsáhlé básnické epické skladby.
Konrad Valenrod je zvolen velmistrem řádu německých rytířů pro statečnost, jakou osvědčil zejména v bojích s arabskými Maury i pro své křesťanské ctnosti. Je však svým původem Litevec a po bojích s Maury táhne řádové vojsko na jeho rodnou Litvu. Konrad je vrchním velitelem celého vojska. Jedná se tedy vlastně o zradu na rodné vlasti. Konrad Wallenrod však záměrně řídí vojenské akce řádu tak, že vojsko německých rytířů je pobito a jeho žalostné trosky se vrací z Litvy s velikou porážkou. Konradova zrada na řádu je nakonec odhalena a on je tajným řádovým soudem odsouzen k trestu smrti. Dříve však než stačí být zatčen, se sám otráví vypitím číše jedu. Celé toto Mickiewiczovo dílo se vlastně zabývá problémem zrady a to hned dvojí. Jeho Konrad nejprve zradil rodnou Litvu, když táhl proti ní v čele řádového vojska a poté i samotný řád, když ho záměrně přivedl k těžké porážce. Podle mého názoru chtěl Mickiewicz ukázat, že za jistých okolností může být i zrada morálním prostředkem.
Luboš Hora-Kladno
