Velice dobře si pamatuji, jak byli tenkrát podobně nebo dokonce ještě hůře finančně zajištění pacienti s poplatky nespokojení. Pravda, v léčebně sice dostávali jídlo/kterého mimochodem zrovna moc nebylo-viz. dva suché rohlíky ke snídani/, ale doma si stále museli platit nájemné i inkaso v plné výši, pokud nechtěli o bydlení přijít. A když pak byli v léčebně delší dobu, třeba několik měsíců, už se to začínalo projevovat. Sociálně slabí pacienti raději ani nejezdili domů na propustky, aby neutratili za cestovné. A to je dnes také až extrémně a nepřiměřeně drahé. A nejhůře na tom byli pacienti jen s důchodem částečným nebo úplně bez důchodu i bez zaměstnání. Napadá mi jedno: Je morální žádat od sociálně slabých peníze za nutnou, někdy i téměř násilím vynucenou hospitalizaci peníze? Moje odpověd je až jednoznačně jasná: Samozřejmě že není!!! A to už ani nemluvím o bezdomovcích, kteří nemají vůbec nic. To mají umírat na ulici jen proto, že nemají peníze? A na druhou stranu naopak zámožní pacienti si mohou užívat vysoký nadstandard. Tím se vlastně zdravotnictví stává výsadou bohatých. Jen ti mohou být hospitalizováni, jen ti mají nárok na uzdravení. Kde zůstala ona morálka v takzvaně demokratické společnosti? Nemohu si pomoci ale placení jakýchkoli poplatků ve zdravotnictví a to i včetně některých až neúměrně vysokých cen za léky mi silně připomíná placení odpustků a veškerých církevních poplatků ve středověku. Tam také bohatý člověk mohl klidně sebevíce hřešit, ale když měl peníze koupil si odpustek a bylo mu odpuštěno. Na druhé straně chudák, který peníze neměl byl vlastně předurčen smažit se v pekle. Na závěr bych chtěl uvést jediné: Kéž v letošních říjnových volbách nezvítězí strana, která hodlá zdravotnické poplatky prosadit. Kéž zvítězí spravedlnost a pravda.
Luboš Hora-Kladno